PF 2014

Adventní Erfurt

První prosincový víkend jsme se vydali sto kilometrů na západ od Lipska, do Erfurtu - hlavního města spolkové země Durynsko (Thüringen). Historický Erfurt je zatím asi nejpůvabnější německé město, jaké jsem doposud navštívila. Najdete tu velmi krásné a zachovalé historické centrum, během bombardování za 2. světové války totiž Erfurt neutrpěl tak rozsáhlé škody jako jiná německá města. O adventu se tam konají také oblíbené vánoční trhy. 

Jednou z největších zajímavostí Erfurtu je most, na němž stojí domy. Pokud jdete po něm, ani si neuvědomíte, že je to most. Jdete zkrátka jen úzkou uličkou, která chvílemi připomíná tu Zlatou v Praze. 

A při pohledu zvenčí se pak nestačíte divit.

Erfurt tak jen završil mé letošní cestování po Durynsku, malebné spolkové zemi, jíž se díky jejímu velkému lesnímu bohatství přezdívá též Zelené srdce Německa. Doufám, že se mi brzké době podaří také pokochat se krásami Durynského lesa, který zaujímá vedle braniborského Spreewaldu přední příčku v mém seznamu míst, kam se chci vypravit na vandr.

Fotky z mých návštěv Eisenachu, Výmaru a Erfurtu najdete tady:

http://klatriz.rajce.idnes.cz/Lipsko_a_Sasko_Durynsko_2013_2014

Pokud se vám Durynsko též zalíbilo, doporučuji si přečíst tento pěkný článek a do Durynska se vypravit. Nebudete litovat, je to krásná země plná kulturního dědictví a nádherné přírody.

http://life.ihned.cz/c1-53595470-durynsko-to-jsou-majestatni-hrady-lazne-bach-wartburg-i-skvele-klobasy

Glühwein a jiné radosti předvánočního Německa

Opravdu jsem si myslela, že se k dalšímu příspěvku dostanu dříve než po více jak měsíci, ale nějak to zkrátka nevycházelo. Během té doby se v Lipsku všechno naladilo na Vánoce. To, že vánoční sladkosti byly v obchodech snad už od října, asi netřeba nějak víc rozvádět, to známe i v ČR. Teď už se tomu ale příliš utéct nedá. Vánoční stromečky, světýlka, hvězdičky a baňky jsou všude. Večer se město zaplňuje lidmi, kteří na každém rohu popíjí svařák. Jeden cizí pán, kterému kamarád zapaloval na ulici cigaretu, nám kromě poděkování popřál i krásné Vánoce :)

Hlavní vlakové nádraží

Dnes jsem byla po delší době v menze a také tam už máme vánoční stromeček, k jídlu jsme si navíc mohli každý vzít jako pozornost jeden (velký!) pomeranč :) Minulý týden jsem viděla, že se na nádvoří univerzity dokonce prodával svařák. Za studentskou, lidovější cenu než na trzích za rohem. Vánoční trhy jsou snad v každé uličce v centru, všude vůně svařáku a klobásek, populární jsou v Německu asi i langoše. Koupit si tu můžete ozdoby na stromeček, dřevěné nádobí, ale například i smetáky nebo med z Finska.

Zatím nejlepší svařák jsem měla ale minulý víkend v Erfurtu před radnicí.

Svařák je v Německu natolik populární záležitostí, že si ho můžete koupit už hotový v obchodě. Buď v láhvi nebo verze "krabičák", té jsme se ale trošku báli :)

A komu by nestačil svařák, pro toho jsou tady jiné speciality. Tyhle nabízejí v Erfurtu.

Strýc Horst (horká čokoláda s Jägermeisterem) a teta Trude (horký pomeranč, nejspíš džus, s rumem)

Ani o Mikuláše jsem letos úplně nepřišla. Náš nejlepší učitel němčiny nás v pátek kromě testu potěšil i drobnými sladkostmi. Vybrala jsem si andílka :)

Jinak ale počasí vůbec zimní ani vánoční není. Teploty nad nulou, sníh jen trošku minulý týden v pátek a sobotu a já už si přijdu trapně, když kamarádům, co nikdy neviděli sníh, už nějakou dobu slibuju, že ta zima už fakt přijde a že si myslím, že brzy i hodně sněhu, obloha je už pár dní taková "sněhová", ale kde nic, tu nic. Na druhou stranu, aspoň můžou být v klidu mí přátelé z Japonska a Portugalska, kteří mi s hrůzou v očích říkají, že mají ze zimy strach. Už si ale nakoupili pořádné boty a bundy, tak už se o ně nebojím. A co na tom, že je kolem 6-8 stupňů a oni nosí lyžařské rukavice :)

Tím se dostávám k dalšímu z nových poznatků, o kterém vám chci napsat. Nedávno jsme měli na kursu němčiny dost zajímavé téma. A sice - národní stereotypy a klišé. Ve skupině je nás dohromady 22, lidi z celého světa - od Polska, přes Španělsko a Řecko až po Japonsko nebo Brazílii. Začít v takovém prostředí téma stereotypů je podle mého názoru skvělý nápad. Za prvé k tomu může každý něco říct a za druhé je to zajímavé i pro ostatní, kteří jen poslouchají. A je to taky nesmírně obohacující :) Každý měl říct, jaké stereotypy a klišé existují o jeho zemi. K čemu jsme se dobrali?

Například k tomu, že podle spolužačky Brazilky si někteří lidé myslí, že existuje "brazilština" jako jazyk, že o Polácích se říká, že jsou "mazaní jako lišky", že ke stereotypním představám o Turecku patří v prvé řadě kebab, že s Ruskem si hodně lidí kromě vodky spojuje také medvědy, kteří se v představách některých procházejí volně po ulicích měst. 

Anebo to, že společným jmenovatelem pro Tchaj-wan, Čínu nebo Japonsko je jedna vlastnost, a totiž - pilnost a pracovitost. A právě v souvislosti s Japonskem jsme se dostali do docela úsměvné situace. Učitel se ptal spolužačky Japonky, kolik týdnů je dovolená v Japonsku? Spolužačka odpověděla, že jeden týden. Učitel - Němec - zcela v šoku, že je to tak málo, načež řekl, že v Německu je to 6 týdnů a že si je vědom toho, jak jsou na tom i v rámci Evropy hodně dobře. Spolužačka Japonka pak měla ale asi pocit, že by to měla uvést na pravou míru a tak ještě roztomile dodala: "ale víkendy máme volné". To už se nás ale hodně smálo, pro lidi z Evropy zcela jiný svět. Došlo nám, jaký rozdíl v myšlení to je a že pochopit se v některých věcech může být náročné. Ovšem ne nemožné :)

A jaké stereotypy jsou spojené s Německem?

Pan učitel si v naší třídě vyslechl toto: Oktoberfest, klobása, pivo, dochvilnost, chladní lidé, kvalitní výrobky, dobrá auta, ponožky v sandálech (ano, opravdu to není specialita Čechů, za typické pro svůj národ to považují vedle Němců i Poláci :)). Nesmělo chybět samozřejmě také období nacismu. Načež pan učitel řekl opět to, co jsem před pár týdny slyšela od jiného Němce, a totiž, že na to musí pořád myslet a že to má pořád někde v hlavě, že mu tam ten nacismus pořád straší.

Někdo přihodil i to, že se prý říká, že "Němci mají dobrá auta, ale nehezké ženy." Na to učitel odpověděl, že už to slyšel, ale že nebude na tabuli psát "ošklivé ženy" :D

A jaké stereotypní představy máte vy? Například o Německu, Španělsku či Japonsku? A jaké stereotypy podle vás existují ve světě o České republice? Já tu slyším pořád jen: pivo, Škoda auto, Havel, složitý jazyk a pěkné holky. :)

Stereotypy a klišé, to je jedna z věcí, která mě na cestování vedle poznávání nových lidí, ochutnávání tradičních jídel a používání cizího jazyk, baví nejvíc. Zjišťovat, jak to tedy s těmi stereotypy ve skutečnosti je. Pozorovat svět kolem sebe a sbírat dojmy při kontaktu s místními obyvateli. O těch německých stereotypech bych se ještě ráda rozepsala, ale raději tomu věnuji samostatný článek, který už mám v hlavě. Nerada bych vás unavovala přespříliš dlouhými příspěvky :)

Přeji krásný advent.

Listopade, ahoj

První listopadové dny jsou za námi, stále mi nepřijde, že by měla přijít zima a že za 44 dní jsou tady Vánoce. Loni touhle dobou už si to moje nohy vykračovaly petrohradským sněhem, a v Lipsku jsme dnes měli krásnou slunečnou sobotu. Na ulici dokonce kvetly kytky.

Včera, 9. listopadu, to bylo 24 let od pádu Berlínské zdi a otevření hranic mezi východním a západním Německem. Žádný státní svátek to ale pro Němce neznamená. Na tento den totiž připadá ještě jiná kapitola z historie Německa, a to Křišťálová noc (z 9. na 10. listopad 1938), židovský pogrom na území nacistického Německa, ale také v Sudetech. Z tohoto důvodu se datum 9. listopadu v Německu příliš nahlas nevykřikuje.

Od posledního příspěvku jsem si dala větší pauzu a teď nevím, čím začít. Možná tím, že se mi němčina líbí čím dál víc. Vím, že v Česku není tento jazyk zrovna populární, ale myslím, že je to škoda, protože:

a) je to jazyk našeho souseda

b) v češtině je spousta slov, která mají německý původ (jen namátkou: flaška < die Flasche, špacírovat < spazieren, mustr < das Muster, ksicht < das Gesicht, šichta < die Schicht, kšeft < das Geschäft, biflovat < büffeln, deka < die Decke, dekl < der Deckel, fén < der Föhn, plac < der Platz, regál < das Regal, šnek < die Schnecke, špek < der Speck, štamgast < der Stammgast, taška < die Tasche...)

c) němčina je jazyk, který vás nutí pořád a opravdu hodně přemýšlet, je trošku jako matematika, je logický, ale přesto má své kouzlo

d) a může být i zábavná! Řekli byste, že slova jako "Schickimicki" nebo "picobello" patří do němčiny? Ač hovorové, slangové.

Je škoda, že tolik učitelů němčiny v ČR snad samo němčinu rádo nemá, nebo někteří v německo-jazyčné zemi nikdy nebyli a tak od nich nikdy neuslyšíte ani vzdáleně německou výslovnost. A celkově vám takový člověk ani nemůže předat nadšení a motivaci do učení jazyka, což je podle mě jeden z nejdůležitějších úkolů učitele. V poslední době se na mě ale konečně usmálo štěstí a mám tu čest s lidmi, nadšenými do výuky němčiny :) Vedle perfektního intenzivního kursu němčiny je to i moje učitelka fonetiky, úžasně energická a sympatická paní. Z jedné hodiny jsem odcházela s lehce bolavou rukou. Trénovali jsme totiž přízvuky a bouchali jsme u toho do lavice :D

Konečně jsem ale přišla aspoň na pár věcí, které se mi tu nelíbí, aby ten blog nebyl přespříliš pozitivní. Aby byl trošku uvěřitelný :)

• Lipská MHD, její fungování jsem stále nepochopila. Na internetu si najdu spoj tak, abych stíhala být včas na místě určení. Jdu na zastávku a zjistím, že tam je v jízdním řádu úplně jiný čas. Nevadí. Ale že tramvaj přijede v úplně jiný čas než ty předchozí dva časy, to už fakt nepobírám :D Asi jsem rozmazlená Brnem, tam jezdí veškerá mhd většinou opravdu na minutu přesně. A taky mi chybí brněnské rozjezdy!
• Dost se mi nelíbí, že tu pivo v hospodě stojí v průměru kolem 70 Kč. :D Ano, já vím, "důležitá" věc :D Ale jsem zvyklá s kamarády v Brně chodit na pivo častěji než je to možné tady. A taky mi chybí k pivu nakládaný hermelín. Ach, Pomalý bar...
• Taky někdy to přehnané "Ordnung muss sein." Přijdu na zahraniční oddělení v den, kdy mají zrovna zavřeno. Kdy mají otevřeno jsem se na internetu nedopátrala, tak jsem se tam prostě vypravila. Na zaklepání sice někdo otevře, ale ten podepsaný papír, co jim tam mám jen přinést, opravdu jen přinést, nic víc to od nich neobnáší, jen to vzít z mých rukou, tak ten papír si nevezmou se slovy, že dnes mají zavřeno, ať přijdu zítra :D Nevadí! :)

Vím, že toho není moc, ale vážně jsem se "snažila" :D

Je příjemné a až zarážející, jaká tu vládne pohoda. Občas potkám někoho, jak si něco prozpěvuje. Často vidím, jak lidi popíjejí pivo na lavičce, v mhd, ve vlaku. Před vchodem do vlakového nádraží sedí snad každý den zelenovlasá punkerka a luští si tam křížovky. Jsou tu vidět mladí i postarší metalisti, upravené postarší dámy a lidi na kolech všude a pořád. 

Obraz Německa se dokáže proměnit během jednoho dne. Ráno vyrážíme s ostatními zahraničními studenty na výlet do Saského Švýcarska. Sedíme ve vlaku, vedle mě kamarádka Japonka a kamarádi z Česka. A naproti nám dvě paní středního věku, nejprve se na nás jen usmívají, pak se s námi dají do řeči a vypadají tak nadšeně, když zjistí, že jsme všichni cizinci, že jsme přijeli do Německa, učit se německy a poznat zemi. 

Večer se vracíme vlakem zpět a naproti nám usedá mladá neonacistická rodinka. S kamarádem historikem jsme je poznali podle znaku, co měl mladý muž na vestě a podle prstenu mladé paní. Holky, cizinky, sedící vedle nás si četly nahlas z nějaké německé knížky a z úst mladé paní s tím prstenem jsem najednou uslyšela: "Ani číst německy to pořádně neumí." Hezky mi z toho opravdu nebylo a v té chvíli jsem rozhodně nelitovala, že naše japonská kamarádka seděla v jiném vagóně. O tom, že v oblasti Saského Švýcarska a okolí je velká základna německých neonacistů, jsem věděla, ale stejně mě to setkání nepříjemně překvapilo. 

Jiný den se mi ale v Drážďanech stala překrásná věc. Byla jsem si do obchodu koupit jen něco na svačinu, měla jsem v ruce asi 3 věci a šla jsem k pokladně. Přede mnou stála stařenka s nákupním vozíkem. Najednou se na mě otočí a něco mi povídá, omluvím se jí, že jsem nerozuměla a ona, že můžu jít před ni, že mě pouští. Ve vozíku měla asi jen o dvě věci víc než já, vůbec jsem nerozuměla tomu, proč mě pouští. Pak mi došlo, že asi nechtěla zdržovat, byla taková pomalá, jak už tak lidi v jejím věku bývají, a skoro nemohla ty věci z vozíku vyndat. Vůbec jsem nevěděla, jak s danou situací naložit, tak jsem se rozhodla vyskládat jí ten její nákup na pás a stoupnout si zas za ni. Stařenka z toho byla mimo. Já se přiznám, že taky :D Nikdy se mi nestalo, že by mě nějaký důchodce pouštěl před sebe. Paní mi mile poděkovala, ale pořád vypadala překvapeně, prodavačka jí nákup naskládala zas do vozíku a když jsem potom platila, tak se ona stařenka ještě vrátila a znovu mi děkovala. Nevím, která z nás byla víc dojatá :)

Pomalu se to tady chystá na Vánoce, už jsem nejspíš zahlédla nachystané vánoční stromečky na nádraží. Těším se na svařené víno na vánočním trhu. Pomalu se taky lepší moje mluvená němčina, pomalu, ale přece jen. Pěkně a poklidně se nám bydlí s mojí spolubydlící Němkou, občas si uvaříme společně oběd, budeme spolu dělat domácí špecle a péct nějaké vánoční dobroty, včera jsme spolu vypily moravské víno, které jsem si přivezla z domova, hodně se spolu nasmějeme, to třeba když si spletu název sousední vesničky s názvem spolkové země na severu u Baltského moře a celkově je to fajn. V následujících týdnech mě čekají hned tři výlety do sousedního Durynska, těším se na Eisenach, Výmar i Erfurt :) Brzy se zase ozvu. Až budu mít pocit, že vám mám co sdělit :) 

Mějte se hezky. Posílám pozdravy z Lipska.

Fotoalbum:

http://klatriz.rajce.idnes.cz/Lipsko_a_Sasko_2013_2014

Je hezké býti...

Dvacetiletý Angličan, studující češtinu, mi povídá, jak má rád českou literaturu, a jak se mu líbily Nerudovy Povídky malostranské. Jiný den mi jeden Němec, který rok studoval v Praze, říká, že čeština je nejzajímavější jazyk, jaký se kdy učil a že mu krásně zní. A vyučující mě na dnešní přednášce nadšeně vítá, když mu řeknu, že jsem "aus Tschechien". :) Je hezké býti Češkou :)

Čtyři týdny v Lipsku

Dnes jsem tu přesně měsíc. Vlastně ani nevím, jestli mi to přijde dlouho nebo krátko. Vím jen to, že mám ještě 4 a půl měsíce před sebou a sama jsem zvědavá, jak a jestli se budou mé dojmy proměňovat, názory na spoustu věci měnit nebo taky ne. Ony uplynulé týdny jsem byla každý den v kontaktu s obyvateli Lipska, nasávala jsem atmosféru města a pozorovala, jak pravdivé jsou mnohé stereotypy o Němcích, urputně jsem bojovala se svou němčinou v kontaktu s rodilými mluvčími, absolvovala jsem třítýdenní jazykový a orientační kurs a pokoušela se nesrovnávat tuto stáž s dvěma studijními pobytu v Rusku, které mám za sebou. Tak tedy, s čím jsem se setkala, a co mě překvapilo nebo zaujalo?

• Už čtyři týdny se pohybuju nejen v německém, ale především v mezinárodním prostředí. Aktivně tu používám tři cizí jazyky a je to skvělý pocit. Nejtěžší je přepínat z němčiny do angličtiny či naopak (tím, jak mají ty jazyky hodně společného, co se slovní zásoby týče), ale už se to pomalu lepší. Navíc je to skvělý trénink pro mozek :) 

• Němčina samotná také začíná pomalu, ale jistě znít pěkněji, i když to stále není nic světoborného. Podařilo se mi ale zapsat si intenzivní kurs (3x týdně, vždy 3 hodiny) plus hodinu fonetiky, protože vyslovovat to německé "r" (a nejen to, samozřejmě) mi dává zabrat :). V komunikaci s rodilými mluvčími se chytám často mnohem víc než při kontaktu s některými cizinci mluvicími německy. Na druhou stranu pokoušet se neztratit se v konverzaci několika rodilých mluvčích u jednoho stolu je taky docela výzva :D

• Když jsme u těch studentů, za zmínku stojí ti němečtí. Ve srovnání s českými studenty jsou povětšinou starší, tedy školu končí v pozdějším věku než my. Běžný je osmadvacetiletý, devětadvacetitletý student. Z vlastní zkušenosti ale musím poznamenat, že němečtí studenti se od těch českých liší i svým studijním nasazením. Němci jsou opravdu pilní a pracovití, tráví hodně času v knihovně, přípravou na semináře, sestavováním prezentací a referátů. Není se pak asi moc co divit, že jsou schopní se během dvou let naučit třeba cizí jazyk tak, že můžou plynule mluvit atd.

• Na akademické půdě se v Německu po zajímavé přednášce nebo třeba referátu místo tleskání ťuká do stolu :)

• Němečtí studenti si můžou zažádat o stipendium na studium. Každý měsíc dostanou 600 EUR, po škole pak musí polovinu z celkové částky splatit.

• Samostatnou kapitolou jsou němečtí muži. Krom toho, že jsou ve většině případů opravdu velmi pohlední, jsou i velmi starostliví a galantní. Běžně se mi tu stává, že mi nějaký mladší či starší muž podrží dveře, v některých případech onen muž čekal drahnou chvíli, než jsem ke dveřích vůbec přišla nebo se ke dveřím vrátil, aby mi je podržel otevřené. K tomu vždy jako bonus pěkný pozdrav a ještě pěknější úsměv :) Opravdu nepřeháním. To jsou zážitky všedního dne, například brzy ráno cestou do školy. Věřte mi! :D (A to nemluvím o osobních zážitcích s německými kluky coby kamarády, o jejich pohostinnosti a s jakou přirozeností a samozřejmostí se chovají neuvěřitelně galantně) A abych nekřivdila českým mužům, doma se s tím setkávám taky, jen tady nějak víc :)

• Celkově mám ale zatím opravdu jen pozitivní zkušenosti s lidmi na různých místech, ať už ve škole, v bance, u operátora, v menze, na úřadech, na ulici... Paní v bance mi například vyplnila celý formulář, který jsem potřebovala pro vklad peněz na účet. Pán u operátora mi chválil němčinu (ehm, ehm) a ptal se odkud z ČR jsem a pak básnil o Brně. Když se v obchodě u pokladny někdo zasekl a celá fronta za ním musela čekat, nebyla cítit žádná nervozita, neklidné přešlapování. Lidi prostě počkali, žádný stres, všechno se vyřešilo. Nebo včerejší zážitek - stáli jsme s kamarády na náměstí, zírali do mapy a hledali jednu ulici. Najednou k nám přijde sama od sebe cizí paní, jestli prý potřebujeme pomoct/poradit. Nejprve nevěřícně koukáme a pak se tady na tu ulici zeptáme, i když jsme ji mezitím už na mapě našli a ona nám ukáže směr a ještě ukáže, kde je informační centrum. Hm, stalo se vám to někdy? :) Lidi tady většinou dělají dobře svoji práci a kolikrát udělají i víc, než musí a když zjistí, že jste cizinec, tak jsou ještě ochotnější. Přijde mi, že lidi jsou tady víc uvolnění a víc v pohodě. S tímhle "hodnocením" jsem opravdu chtěla chvíli počkat, ale ty pozitivní zážitky se hromadily víc a víc a do dnešního dne jsem skutečně zatím nezažila nic vyloženě negativního při vyřizování čehokoliv (ťuk, ťuk). 

• Máme parádní menzu. Po několika letech chodím dobrovolně a s radostí opět do studentské jídelny. Na výběr jsou masité, ale i vegetariánské a dokonce i veganské pokrmy, deserty, salátový bar, pizza, těstoviny. Anebo si můžete dát k obědu třeba currywurst :D Ceny se pohybují od 1,5 asi do 3 EUR.

Můj první oběd v menze. Mňam!

• Je zvláštní si uvědomit, jak některé věci, které nám přijdou normální, jiným přijdou jako něco úplně úžasného a vzácného. Například indický spolubydlící mého kamaráda se zamiloval do šlehačky! Že nic takového nikdy neměl, pořád mu o tom básní, že jak je ta šlehačka dobrá a ať ji taky vyzkouší. Jaké bylo jeho rozčarování, když mu kamarád řekl, že v Česku šlehačku máme taky :) To ale nic nemění na tom, že milý Ind teď šlehačku ji každý den. Jsem zvědavá, jak dlouho mu to vydrží :)

• U následující historky si nejsem jistá, jestli je vtipná nebo spíš smutná. Další spolubydlící mého kamaráda - Vietnamec - se jeden den vrátil z obchodu celý zadýchaný a vyprávěl mu, jak musel utíkat před nějakým cizím klukem na kole, o kterém si kdoví proč myslel, že je to neonacista a při tom úprku před nebohým mladíkem ještě prý vykřikoval: "Nazist, Nazist!" Přitom mezi mladíkem a oním spolubydlícím nedošlo k žádnému kontaktu, žádné výměně názorů, zkrátka nebyl jediný racionální důvod, aby se chlapec z Vietnamu musel bát o svůj život. A ten kluk na kole pravděpodobně žádný neonacista nebyl. Říkám si, co se mladému studentovi z Vietnamu asi honí při pobytu tady hlavou. Snad nějaký podvědomý strach, že v Německu na každém rohu číhá neonacista? Těžko říct. 

• Němčina je zábavná záležitost. Nedávno jsem se učila nová slovíčka čtením týdenní nabídky jídla v menze a bylo tam jedno slovo: "Haxe." A v češtině máme krásno slovo "haksna". Napadlo vás někdy, že je to slovo původně německé? V menze tedy ten den nabízeli kuřecí haksnu, hnátu, hnátičku :D

• Na češtinu si člověk vzpomene taky ve chvíli, kdy slyší hovorovou němčinu, ve které zní ono známé "Nein" jako "Neee". Nebo když se naproti vám řítí nějaké děťátko na nějakém vozítku a křičí "Mamiiiii". Nebýt v tu chvíli s německým kamarádem, tak si myslím, že to bylo české miminko. Kamarád mi ale celou věc objasnil, že s "mamiii" se v němčině opravdu setkat můžeme, je to prý pozůstatek vokativu (5. pádu), který ve staré němčině, na rozdíl od té současné, byl. 

• Jiný německý kamarád mě prosil o recept na nakládaný hermelín. Prý ho měl jednou ve Vídni v nějaké české hospodě a od té doby na něj nemůže přestat myslet. Přála bych vám vidět to jeho nadšení, když si všiml, že jsem na ten večírek přišla a že se mě na to mohl zeptat a tu radost, když jsem mu to tajemství nakládaného hermelínu prozradila :) Není malých radostí :) Jako bonus jsem přidala i recept na utopence.

• Zakončit bych dnes chtěla takovým menším zamyšlením. S tím samým Němcem, kterému jsem řekla recept na nakládaný hermelín, jsem měla ten večer ještě jeden zážitek. Byla to situace, v níž jsem opravdu netušila jak reagovat a co říct, jestli vůbec něco říct. Tento mladý Němec, starý stejně jako já, se mi totiž začal omlouvat - mně - jako Češce - za druhou světovou válku. Když říkal, že on osobně se vinným necítí, ale že jako Němec cítí vinu obrovskou, měla jsem slzy v očích. A když povídal, že 2. světovou válku (ale i tu první) pořád cítí někde vzadu v hlavě a má pocit, že Německo má Evropě hodně co vracet, že byli bezesporu agresoři a rozvrátili celou Evropu. A že by se teď Německo o to víc mělo snažit v Evropě o mír a porozumění. V té chvíli se mi nedostávalo slov.

• Nebo když jsem s jiným mladým Němcem v muzeu poválečného Německa a na začátku expozice jsou pod fotkami rozbombardovaných měst uvedeny počty válečných obětí jednotlivých zemí a ten kamarád u toho stojí a jen tiše, spíš tak pro sebe, říká: "Ale já za to nemůžu." A pak mi povídá, jak jim ve škole každý rok opakují, že si musí být coby Němci, coby národ,  stále vědomi své viny a nikdy na to nezapomínat.

• Nevím, jak vy, ale já osobně mám teď hodně o čem přemýšlet. O té vině/nevině, o tom, jak se musí nějaký národ vypořádat se svou minulostí, jestli jsou ty pokusy úspěšné či ne...

Drážďany. Město, jež povstalo z popela.

Před týdnem jsme strávili krásnou podzimní sobotu v Drážďanech. Počasí bylo opravdu nádherné, organizace výletu perfektní. Dopoledne jsme absolvovali se svými lektory menší procházku historickým centrem města, na oběd jsme si každý mohli zajít kam chtěli a odpoledne bylo na výběr z několika muzeí s lektory či jednoduše "volný čas", který jsem si, coby nepříliš velká obdivovatelka organizovaných výletů a organizované zábavy, společně s kamarádem zvolila :) Až do večera jsme si mohli Drážďany užít podle svého :) Tento čas jsme věnovali poklidné procházce městem, focením a nakonec popíjením německého vína v krásném prosluněném parku s výhledem na Labe.

A protože do vyhlášených drážďanských vánočních trhů je ještě daleko, udělali si tady zatím trhy podzimní :)

Na výzdobě si Němci dávají pokaždé opravdu záležet.

Frauenkirche, který byl v r. 1945 totálně zničen, roku 2005 bylo dokončeno jeho "znovupostavení".

Reformátor Martin Luther.

Jedna symbolická fotka. Pozdrav z východního Německa.

Moc dobré víno z Porýní-Vestfálska, ze spolkové země na jihozápadě Německa.

Město, které bylo při bombardování v r. 1945 z 80 % zcela zničeno, je dnes opět překrásnou perlou východního Německa.

Eine kurze und positive Nachricht aus Deutschland - Jedna pozitivní zpráva domů

Už dlouho jsem nečetla, neslyšela něco pěkného o Češích, o Česku. Té negativní nálady je už přespříliš a myslím si, že je nám víc ke škodě než k užitku. Tak bych chtěla poslat domů do Česka jednu takovou hřejivou zprávu. Potkala jsem už druhého Němce, který mi říkal, jak moc má ČR a Čechy rád, že jsme otevření, srdeční a vstřícní a jsme zvyklí dělat hromadu věcí společně, umíme se o spoustu věcí dělit, dokonce třeba o pokoj (v případě studentského bydlení, to v Německu není zvykem, aby v jednom pokoji bydlelo víc lidí, dokonce ani na koleji) a taky že nejsme tak chladní jako Němci. A že naše země je krásná. A ten kluk, kterého jsem dneska potkala, se už několik let dokonce učí česky a mluví opravdu moc pěkně. Jasně, že jsou to možná trošku zidealizované představy, ale copak není těžká generalizace a stereotypizace i to, jak doma všichni remcají, že všichni Češi kradou, jsou zkorumpovaní a závistiví? Hloupost, znám spoustu lidí, kteří jsou pravým opakem těchto škatulek. Možná bychom se mohli mít trošku víc rádi a nebýt takoví škarohlídi :).

Škola, záclonky, volby a vdavky

Včera konečně začala škola. Tedy teprve jazykový a orientační kurs. Semestr jako takový tady začíná až v půlce října, což je pro mě parádní, protože na začátku semestru už budu v Německu víc jak měsíc a tak se moje němčina bude snad tvářit zas o něco inteligentněji :) Vstupní test jsem napsala obstojně, vypadá to, že jsem na úrovni B1+, cíl je jasný - odjet za 5 měsíců s B2 :) Němčina jde zatím trošku ztuha, nejvíc mi dává zabrat výslovnost - zkuste třeba večer, naprosto vyčerpaní, říct v pekárně, že chcete Sonnenblumen-brötchen (housky se slunečnicovými semínky, vynikající!). Nikoli však s českou výslovností, ale tak, aby vám Němci rozuměli :D

Kurs se mi zatím moc líbí. Ve skupině je nás 11, složení docela pestré - Japonsko, Irsko, Skotsko, Francie, Portugalsko, Španělsko, Tchaj-wan a samozřejmě Česko :) Na židličce na každého z nás čekalo malé balení asi nejznámější německé čokolády :) Taky si myslím, že jsme měli štěstí na lektorku. Je to mladá holka, tipuju, že tak o čtyři, pět let starší než já :) Co se totiž věku týče, patřím tady mezi ty starší, většině lidí, s kterými jsem se tady seznámila, je 20, maximálně 21 :) Ale prý na 24 nevypadám, tak se zas cítím nekonečně mladá :D

Koncepce kursu je zajímavá a pestrá. Včerejší den patřil seznamování se s ostatními lidmi ve skupině, to proběhlo jako simulace večírku - diskotéková hudba, učebna a v rukou bločky na zapisování informací o druhých - bylo to velmi autentické :D Odpoledne jsme měli s lektorkou prohlídku po areálu univerzity a po historickém centru. Večer pro nás, účastníky kursu, zorganizovala škola Willkommensabend (uvítací, zahajovací večer) ve studentském klubu vedle školy. U vstupu jsme každý dostali kuponek na jeden nápoj zdarma, což je při ceně 2,40 Euro (asi 62 korun) za jedno pivo velmi potěšující. Uvnitř byla připravena spousta občerstvení - obložené chlebíčky, čokoládová pěna, ovoce, tuším, že i nějaká polévka. Vrhla jsem na to jen jeden krátký pohled, chvíli předtím jsme se totiž s kamarádem navečeřeli :D

Dále už jen telegraficky:

• Všední ráno. Čekám u hlavního nádraží na kamarádky a kolem projíždí postarší pán - kravaťák - na koloběžce. :) Milé.

• Automaty na jízdenky na MHD tady mají i uvnitř tramvají a autobusů, takže vám to neujede před nosem, když si ještě kupujete jízdenku na zastávce ani nemusíte otravovat řidiče a kupovat si jízdenku u něj, což vám dají třeba řidiči v Brně opravdu sežrat, za prvé proto, že je zdržujete a za druhé proto, že většina lidí nemá přesně a oni nemají nikdy na vrácení :D Na druhou stranu je tady MHD dost drahá - lístek na 4 zastávky za 1,60 Eura a hodinový za 2,40.

• Škola je zbrusu nová. Některé budovy jsou z roku 2009, tu nejnovější - shodou okolností právě ta, v které mám kurs, postavili před dvěma lety. Všechno se to ještě blýská novotou :)

• Líbí se mi, jak se tu pěkně třídí odpad. I na nástupišti na nádraží nebo ve škole na chodbě najdete takové "trojkoše" - plast, papír a směsný odpad. A poblíž ještě často bývá sklo - a taky je tam na výběr víc možností. Předpokládám, že barevné a čiré sklo. Nevím, ještě jsem to nezkoumala :) A vrací se tu plastové lahve, ale nejspíš jen některé. Taky zatím nevím podrobnosti.

Velmi mezinárodní prostředí ve škole :)

• Na Drážďanské ulici cestou z města "domů" potkávám dva obchody s ruskými potravinami. Takže až se mi zasteskne po pohance nebo dostanu chuť na syrok, tak vím, kam mám jít :) 

• V rámci skupinového projektu máme za úkol vypravit se do jedné z městských čtvrtí, udělat pár fotek, povídat si tam s lidmi a nakonec z toho udělat prezentaci. Mě, slečnu z Japonska a kluka z Irska čeká imigrantská čtvrť, kam se nejspíš tento víkend vydáme. Předpokládám, že to bude velmi pestré a že snad zjistím, kde tady mají nejlepší kebab (něco jako ten v Kreuzbergu v Berlíně, že, Markét? :)), jakými různými jazyky se tam mluví a jako moc se taková čtvrť liší od těch, které znám nebo v které bydlím.

• Účet u německé banky založen. To je docela nezajímavá informace, ale když jsme tam přišli společně s kamarádem, tak se nás ten bankéř ptal, jestli jsme manželé :D Což mě docela pobavilo. Kamaráda taky.

• Podařilo se mi najít Němce, který se učí česky a který potřebuje mluvit česky, stejně jako já potřebuji mluvit německy. Takže snad klapne jazykový tandem ČJ/DE. Jedna z nejefektivnějších a navíc bezplatných možností, jak si zlepšit cizí jazyk :) Navíc, jak často potkáte někoho, kdo se učí česky?

• Při včerejším několikahodinovém bloumání po městě s mapou jsem ale nabyla dojmu, že mají Němci nejspíš rádi záclonky, protože některé typy záclon jsem doposud nikdy ani neviděla :D

• V Německu jsou tento víkend volby. Na každém rožku jsou plakáty s volebními hesly. Včera jsme se díky nim s kamarádem učili nová slovíčka. Nejčastěji jsou tady k vidění plakáty Die Linke se svými hesly: "Východ volí rudou." apod. Největší oříšek je pro nás zatím heslo: "Ich will mehr Asche.", což jsme přeložili jako "Chci více popela." :D To zní ale nějak podivně a podezřele, takže tušíme a doufáme, že to nechápeme správně :) Budeme se muset nejspíš zeptat rodilého mluvčího. Neméně nás ale zaujalo i tohle heslo.

Učit se od USA znamená - učit se špehovat.

• Nakonec už jen pár slov o lidech, které tu potkávám. Zatím jsem měla štěstí na samé milé a ochotné lidi (ťukám do dřeva :)), ať  už ve škole, na úřadě, v bance nebo na ulici, v obchodě. Všechno zatím běží jako na drátkách, tak snad vydrží i nadále. A je tu pohoda a klid, auta mi už několikrát zastavila i mimo přechod, když jsem se dnes v obchodu nějak nemohla dopočítat devíti centů (těch drobných je strašně moc!), tak trpělivý prodavač řekl jen "Kein Problem." :) a opravdu mám zatím pocit, že "Kein Problem" a "Kein Stress" - jako by vystihovaly náladu tohohle města.

• Zítra mi přijede kamarádka z Bavorska, kterou jsem potkala loni v Petrohradu. Právě se dostala do Lipska na magistra a tak se tu tento semestr potkáme, svět je malý :)

 Mějte se hezky, brzy zas ahoj. Tschüs!

Jak jsme zdolali německé úřady a jak jsem potkala česky mluvícího Angličana

První všední ráno bylo v Lipsku pošmourné. Čekaly mě úřady a byla jsem z toho celá nervózní, hlavně díky zkušenostem z Ruska, kdy téměř každý úřad znamenal problém a jedna věc se mohla táhnout i několik dní.
Mám sice hlavu jako pátrací balón, strávila jsem dnes na úřadech dohromady asi 5 hodin, ale je hotovo :) Třikrát huraaa!

A je to konečně černé na bílém, už jsem opravdu Erasmus student :)

• Ráno jsme se s holkami vypravily na zápis do školy. Ve složení - Češka, Polka, Švédka a Irka. Jak nemilé překvapení bylo, když jsme dostaly lístečky s čísly a zjistily, že je před námi víc jak 60 lidí. Bylo to nadlouho. Na řadu jsme se dostaly asi po 4 hodinách. Zato jsme během té doby mohly poznat pár nových lidí. V mém případě třeba Angličana, který, když zjistil, že jsem z ČR, na mě začal mluvit takovou opatrnou češtinou! Vypadlo z něj, že češtinu už dva roky studuje a že ji potřebuje procvičovat. A jako perlička - chystá se na jaro studovat semestr v Brně na mé univerzitě :) Popravdě, pokaždé mě dostane, když mi někdo řekne, že studuje češtinu a ještě navíc někdo, pro koho to musí být zatraceně těžké. Oceňuju, obdivuju a těší mě to :) Na otázku, proč čeština, odpověděl: "Proč ne?" :)

• Paní ze zahraničního oddělení, u kterých se lidi zapisovali, prý odmítaly mluvit anglicky a slečna, která od nich právě přišla byla úplně mimo, že jim prý nerozuměla ani slovo. Takže jsme se trošku vyděsili, jak to s tou němčinou vybojujeme :) Ale nakonec to bylo úplně v pohodě, paní mluvily moc pěkně a za sebe můžu říct, že jsem jim rozuměla všechno. To bylo velmi pozitivní! Navíc to už pak šlo rychle, odevzdala jsem jednu fotku a dostala nějaké další papíry a brožurky, které si asi budu číst před spaním :)

• Od univerzity jako takové jsme ale taky dostali něco k potěšení. Plátěná taška byla plná různých věcí. Průpiska, slevové kuponky nebo mapa asi nikoho moc nepřekvapí, ale taška skrývala i poklady jako zubní kartáček, sprchový gel, kapesníčky (asi na slzy:)), bonbony, čistítko na mobil, pozvánku na Willkommensparty, hrací karty KFC (to je natolik bizarní věc, že si to zaslouží zvláštní fotku, viz níže) a nejdůležitější věc - cyklistická pončo-pláštěnka! :D

• Po úspěšném zápisu ve škole naše kroky mířily na migrační úřad, kde se musí nahlásit každý občan EU, který setrvává v jiné členské zemi více jak 3 měsíce. Tam před námi opět asi 60 lidí, ale šlo to o poznání rychleji než předtím ve škole. Během hodinky a něco jsme byli pryč. Nervózní jsem ale byla asi jako před návštěvou zubaře :D Úřad? Německý úřad? Němčina? Všichni jsme byli rozklepaní. A zase se opakovalo, že "těžko na cvičišti, lehko na bojišti" :) Moje paní úřednice byla moc milá a usměvavá, zase mluvila pěknou němčinou, rozuměla jsem jí a místo nějakého zádrhelu, který jsem už tak nějak z principu čekala, přišla nabídka, jestli nechci požádat o bonus za to, že jsem se přihlásila k pobytu v Lipsku - 150 Euro. Proč ne? :)

• Tímto jsme splnili ty nejdůležitější povinnosti pro následující týdny. Zítra už jen založit bankovní účet a koupit německou simkartu. Úspěšný, ač naprosto vyčerpávající den :)

• K večeru nastala krize plynoucí z naprosté vyšťavenosti a hladu, ale to se brzy podařilo zahnat dobrým jídlem a skleničkou club maté (tímto zdravím Markét :)). 

• Zítra vzhůru novým dobrodružstvím - zahájení s paní rektorkou a rozřazovacímu testu! A šprechtění v německé bance. Toho se vyloženě nemůžu dočkat :D