Už dlouho jsem nečetla, neslyšela něco pěkného o Češích, o Česku. Té negativní nálady je už přespříliš a myslím si, že je nám víc ke škodě než k užitku. Tak bych chtěla poslat domů do Česka jednu takovou hřejivou zprávu. Potkala jsem už druhého Němce, který mi říkal, jak moc má ČR a Čechy rád, že jsme otevření, srdeční a vstřícní a jsme zvyklí dělat hromadu věcí společně, umíme se o spoustu věcí dělit, dokonce třeba o pokoj (v případě studentského bydlení, to v Německu není zvykem, aby v jednom pokoji bydlelo víc lidí, dokonce ani na koleji) a taky že nejsme tak chladní jako Němci. A že naše země je krásná. A ten kluk, kterého jsem dneska potkala, se už několik let dokonce učí česky a mluví opravdu moc pěkně. Jasně, že jsou to možná trošku zidealizované představy, ale copak není těžká generalizace a stereotypizace i to, jak doma všichni remcají, že všichni Češi kradou, jsou zkorumpovaní a závistiví? Hloupost, znám spoustu lidí, kteří jsou pravým opakem těchto škatulek. Možná bychom se mohli mít trošku víc rádi a nebýt takoví škarohlídi :).
Klárko,
OdpovědětVymazatmám podobnou zkušenost. Když jsme začátkem září chodili po Dolomitech, potkávali jsme často také místní. Když jsme měli příležitost a dali se s nimi do řeči (je to částečně německy mluvící oblast Itálie), narazili jsme na samé příjemné lidi, kteří byli vstřícní a přátelští. U hraničního kamene Itálie a Rakouska jsme se potkali dokonce s Rakušanem, jehož maminka se narodila v Břeclavi. Z ní pak byla po válce odsunuta. Ten muž v sobě neměl ani špetku zloby či nenávisti. Díky za takové zkušenosti. Ivana