Půl roku mého života v Německu se pomalu blíží ke konci. Zbývá mi už jen dva a půl týdne. Dojímat se (zatím) nechci. Místo toho bych se s vámi ráda podělila o to, co mě tu baví, čeho jsem si tu všimla za tu dobu, co tady kolem sebe všechno pozoruju, za tu dobu, co tady žiju.
Uni Leipzig
Už to tak nějak vypadá, že jsem opravdu úspěšně zvládla semestr na německé univerzitě. Docela fajn pocit. Co se Lipské univerzity týče, nemůžu si vůbec na nic stěžovat. Teda krom jedné ukrutně nudné přednášky na začátku semestru, ten předmět jsem ale naštěstí nebyla povinna absolvovat. Jinak tu všechno běží jako na drátkách, asi zhruba tak, jak byste to od Německa čekali. Celý kampus je jen pár let starý, v menze se dá levně a opravdu chutně najíst a to i v případě, že jste vegetarián či vegan. Knihovny jsou jednoduše perfektní, nikdy jsem neměla problém nějakou knížku najít. A navíc je v nich spousta míst ke studiu, čítáren, studoven a taky kavárna, kde se dá i něco malého sníst. Knihovna v kampusu se otevřená 24 hodin, 7 dní v týdnu. Najdete tu i pohovky, měkká křesla, uzavřené studovny pro skupinovou práci anebo místnost, kde si můžete sníst v klidu své donesené jidlo. Tisk či kopírování je neuvěřitelně levné.
Kein Stress
Co mě na začátku dost překvapilo, že se v univerzitním kampusu zdržují bezdomovci a očividně je to tolerováno, nikdo s tím nemá žádný problém. Já osobně s tím taky problém nemám. Lidé bez domova jsou součástí naší společnosti, ať chceme nebo nechceme. Myslím, že souhrou nešťastných okolností se to může stát téměř každému z nás.
Takže teď už jsem si zvykla na to, že občas na nějaké lavičce nějaký člověk pospává, že jinde zas sedí celá skupinka a povídají si. Kolem procházejí studenti, profesoři, žádné konflikty nevznikají.
Jeden krásný moment z minulého týdne: napsala jsem test, šla jsem na oběd do menzy a pak, protože jsem ještě měla chvilku čas, jsem si sedla na chodbu a četla si knížku. Najednou se ozvou housle a do toho další nástroje. To univerzitní orchestr láká všechny na svůj víkendový koncert ve filharmonii. Vedle mě se batolí nějaké miminko. A když jdu směrem ven, vidím ony členy orchestru a opodál skupinku bezdomovců. O kousek dál partu punkáčů. A vládne pohoda.
Na univerzitní chodbě
Punkáči, punkeři
Když už jsme u nich, ráda bych vám popsala včerejší zážitek z tramvaje. Nastoupila jsem a hned u dveří seděl takový postarší punker. S pejskem. Nechtělo se mi sedět, tak jsem si stoupla dozadu a jen jsem se opřela. Po chvíli nastoupí slečna. A onen punker se jí ptá, jestli chce projít dál do vozu, v cestě totiž částečně ležel pejsek. Ona, že ne, že zůstane stát. Slečna se dala do jídla. O pár zastávek dál punker i s pejskem vystupovali, ještě než se otevřeli dveře, zabalila slečna druhou část jídla do sáčku a dala ji punkerovi, že prý pro pejska. On poděkoval, pak si oba navzájem popřáli pěkný večer a punker s pejskem vystoupili.
Punková holka, co se seděla na zemi před vchodem u hlavního nádraží, když jsem v září do Lipska přijela, a luštila tam křížovky, zatímco vedle ní seděli dva pejsci, každý u jedné misky s vodou, tak tam sedí i dnes.
Sie sind sehr nett!
Stereotypy, klišé, idealizování. Já se přesto nemůžu ubránit dojmu, že lidi jsou tady opravdu milejší a vstřícnější. Neříkám, že vás hned zve někdo domů na oběd, ale co se týče vztahů mezi cizími lidmi, vždycky se musím pousmát.
Tak například moje zážitky z poslední doby. Vydali jsme se s kamarády o víkendu prozkoumat jednu zajímavou čtvrť. Vystoupili jsme na konečné tramvaje a nevěděli jsme, kterým směrem se vydat. Než jsem stihla vyndat mapu, vystoupil z tramvaje řidič a ptal se nás, jestli nám může pomoct, co hledáme a hned nám řekl, že tím směrem je kanál, tím bývalá továrna, kde jsou dnes galerie a tam zas to, a tam zas ono. Vždycky mě to tak příjemně zaskočí.
Nebo jindy, šla jsem navštívit kamarádku a trochu jsem bloudila. Byla jsem na správné ulici, ale nemohla jsem najít její dům. Celá zmatená jsem několikrát prošla kolem telefonujícího kluka, když jsem prošla snad potřetí nebo počtvrté, tak se mě zeptal, jestli mi může pomoct, jestli něco hledám. Nakonec mi pomohl ten dům najít a ještě se na mě pěkně usmál. Až pak jsem si všimla, že kvůli mně přerušil ten telefonát.
Zlatá olympijská medaile pro Německo
Deutsche Bahn připravily na dva týdny skvělou akci pro nadšené a spontánní cestovatele. Při zakoupení tzv. GoldCard za 25 € můžete v případě, že Německo vyhraje na olympiádě zlatou medaili, celý následující den cestovat po Německu vlakem zdarma. Nutno říct, že Němci už stačili vyhrát 4 zlaté, takže kdo si onu kartu koupil, určitě neprohloupil. Jeden můj známý už se takhle vypravil do Berlína, pak do Výmaru a plánuje i na sever k Baltskému moři. Já bohužel zakoupení této kartičky prošvihla a teď mě to pořádně mrzí.
Vegeteriáni a vegani
Nejen v ekologických otázkách, ale i co se, řekněme "alternativního stravování" týče, je to tady o trošku víc vpřed. Vegetariánství už tu není nic výjimečného. Mnozí lidé se stravují i vegansky. Co se mi líbí, je nabídka potravin, levných a kvalitních. A také třeba nabídka jídel v menze, jak už jsem psala, každý den je na výběr vegetariánské a veganské jídlo. Jednou jsem se tam zastavila na večeři, na výběr byly těstoviny s různými omáčkami - dvě z nich byly vegetariánské, dvě veganské a jen jedna s masem. Člověk navíc není odkázaný v restauracích a bistrech jen na zeleninový salát.
Zde si můžete dát vegetariánský kebab a jiné dobroty. Podnik ve svém názvu využívá jazykové hry. "Vleischerei" se v němčině čte stejně jako "Fleischerei" (řeznictví).
A tady jsme si s kamarády uvařili výbornou večeři ze zeleniny, kterou jsme koupili na tržišti, kde se každou sobotu prodává ovoce a zelenina, která už by se často v obchodech neprodala. Krom toho je všechno neskutečně levné. A jak jsme si pochutnali.
Goethe v drogerii
Na závěr mám takovou perličku. Pamatujete si ještě ten slogan z drogerie DM - "Zde jsem člověkem, zde nakupuji!" ? A věděli jste, že je to jen parafráze na verše z Goetheho Fausta? Původní podoba zní: "Hier bin ich Mensch, hier darf ich sein!" (Zde jsem člověkem, zde jím smím být.) Nikdy by mě nenapadlo Goetheho spojovat s drogerií. A pak, že Němci nemají smysl pro humor.
