První listopadové dny jsou za námi, stále mi nepřijde, že by měla přijít zima a že za 44 dní jsou tady Vánoce. Loni touhle dobou už si to moje nohy vykračovaly petrohradským sněhem, a v Lipsku jsme dnes měli krásnou slunečnou sobotu. Na ulici dokonce kvetly kytky.
Včera, 9. listopadu, to bylo 24 let od pádu Berlínské zdi a otevření hranic mezi východním a západním Německem. Žádný státní svátek to ale pro Němce neznamená. Na tento den totiž připadá ještě jiná kapitola z historie Německa, a to Křišťálová noc (z 9. na 10. listopad 1938), židovský pogrom na území nacistického Německa, ale také v Sudetech. Z tohoto důvodu se datum 9. listopadu v Německu příliš nahlas nevykřikuje.
Od posledního příspěvku jsem si dala větší pauzu a teď nevím, čím začít. Možná tím, že se mi němčina líbí čím dál víc. Vím, že v Česku není tento jazyk zrovna populární, ale myslím, že je to škoda, protože:
a) je to jazyk našeho souseda
b) v češtině je spousta slov, která mají německý původ (jen namátkou: flaška < die Flasche, špacírovat < spazieren, mustr < das Muster, ksicht < das Gesicht, šichta < die Schicht, kšeft < das Geschäft, biflovat < büffeln, deka < die Decke, dekl < der Deckel, fén < der Föhn, plac < der Platz, regál < das Regal, šnek < die Schnecke, špek < der Speck, štamgast < der Stammgast, taška < die Tasche...)
c) němčina je jazyk, který vás nutí pořád a opravdu hodně přemýšlet, je trošku jako matematika, je logický, ale přesto má své kouzlo
d) a může být i zábavná! Řekli byste, že slova jako "Schickimicki" nebo "picobello" patří do němčiny? Ač hovorové, slangové.
Je škoda, že tolik učitelů němčiny v ČR snad samo němčinu rádo nemá, nebo někteří v německo-jazyčné zemi nikdy nebyli a tak od nich nikdy neuslyšíte ani vzdáleně německou výslovnost. A celkově vám takový člověk ani nemůže předat nadšení a motivaci do učení jazyka, což je podle mě jeden z nejdůležitějších úkolů učitele. V poslední době se na mě ale konečně usmálo štěstí a mám tu čest s lidmi, nadšenými do výuky němčiny :) Vedle perfektního intenzivního kursu němčiny je to i moje učitelka fonetiky, úžasně energická a sympatická paní. Z jedné hodiny jsem odcházela s lehce bolavou rukou. Trénovali jsme totiž přízvuky a bouchali jsme u toho do lavice :D
Konečně jsem ale přišla aspoň na pár věcí, které se mi tu nelíbí, aby ten blog nebyl přespříliš pozitivní. Aby byl trošku uvěřitelný :)
- Lipská MHD, její fungování jsem stále nepochopila. Na internetu si najdu spoj tak, abych stíhala být včas na místě určení. Jdu na zastávku a zjistím, že tam je v jízdním řádu úplně jiný čas. Nevadí. Ale že tramvaj přijede v úplně jiný čas než ty předchozí dva časy, to už fakt nepobírám :D Asi jsem rozmazlená Brnem, tam jezdí veškerá mhd většinou opravdu na minutu přesně. A taky mi chybí brněnské rozjezdy!
- Dost se mi nelíbí, že tu pivo v hospodě stojí v průměru kolem 70 Kč. :D Ano, já vím, "důležitá" věc :D Ale jsem zvyklá s kamarády v Brně chodit na pivo častěji než je to možné tady. A taky mi chybí k pivu nakládaný hermelín. Ach, Pomalý bar...
- Taky někdy to přehnané "Ordnung muss sein." Přijdu na zahraniční oddělení v den, kdy mají zrovna zavřeno. Kdy mají otevřeno jsem se na internetu nedopátrala, tak jsem se tam prostě vypravila. Na zaklepání sice někdo otevře, ale ten podepsaný papír, co jim tam mám jen přinést, opravdu jen přinést, nic víc to od nich neobnáší, jen to vzít z mých rukou, tak ten papír si nevezmou se slovy, že dnes mají zavřeno, ať přijdu zítra :D Nevadí! :)
Vím, že toho není moc, ale vážně jsem se "snažila" :D
Je příjemné a až zarážející, jaká tu vládne pohoda. Občas potkám někoho, jak si něco prozpěvuje. Často vidím, jak lidi popíjejí pivo na lavičce, v mhd, ve vlaku. Před vchodem do vlakového nádraží sedí snad každý den zelenovlasá punkerka a luští si tam křížovky. Jsou tu vidět mladí i postarší metalisti, upravené postarší dámy a lidi na kolech všude a pořád.
Obraz Německa se dokáže proměnit během jednoho dne. Ráno vyrážíme s ostatními zahraničními studenty na výlet do Saského Švýcarska. Sedíme ve vlaku, vedle mě kamarádka Japonka a kamarádi z Česka. A naproti nám dvě paní středního věku, nejprve se na nás jen usmívají, pak se s námi dají do řeči a vypadají tak nadšeně, když zjistí, že jsme všichni cizinci, že jsme přijeli do Německa, učit se německy a poznat zemi.
Večer se vracíme vlakem zpět a naproti nám usedá mladá neonacistická rodinka. S kamarádem historikem jsme je poznali podle znaku, co měl mladý muž na vestě a podle prstenu mladé paní. Holky, cizinky, sedící vedle nás si četly nahlas z nějaké německé knížky a z úst mladé paní s tím prstenem jsem najednou uslyšela: "Ani číst německy to pořádně neumí." Hezky mi z toho opravdu nebylo a v té chvíli jsem rozhodně nelitovala, že naše japonská kamarádka seděla v jiném vagóně. O tom, že v oblasti Saského Švýcarska a okolí je velká základna německých neonacistů, jsem věděla, ale stejně mě to setkání nepříjemně překvapilo.
Jiný den se mi ale v Drážďanech stala překrásná věc. Byla jsem si do obchodu koupit jen něco na svačinu, měla jsem v ruce asi 3 věci a šla jsem k pokladně. Přede mnou stála stařenka s nákupním vozíkem. Najednou se na mě otočí a něco mi povídá, omluvím se jí, že jsem nerozuměla a ona, že můžu jít před ni, že mě pouští. Ve vozíku měla asi jen o dvě věci víc než já, vůbec jsem nerozuměla tomu, proč mě pouští. Pak mi došlo, že asi nechtěla zdržovat, byla taková pomalá, jak už tak lidi v jejím věku bývají, a skoro nemohla ty věci z vozíku vyndat. Vůbec jsem nevěděla, jak s danou situací naložit, tak jsem se rozhodla vyskládat jí ten její nákup na pás a stoupnout si zas za ni. Stařenka z toho byla mimo. Já se přiznám, že taky :D Nikdy se mi nestalo, že by mě nějaký důchodce pouštěl před sebe. Paní mi mile poděkovala, ale pořád vypadala překvapeně, prodavačka jí nákup naskládala zas do vozíku a když jsem potom platila, tak se ona stařenka ještě vrátila a znovu mi děkovala. Nevím, která z nás byla víc dojatá :)
Pomalu se to tady chystá na Vánoce, už jsem nejspíš zahlédla nachystané vánoční stromečky na nádraží. Těším se na svařené víno na vánočním trhu. Pomalu se taky lepší moje mluvená němčina, pomalu, ale přece jen. Pěkně a poklidně se nám bydlí s mojí spolubydlící Němkou, občas si uvaříme společně oběd, budeme spolu dělat domácí špecle a péct nějaké vánoční dobroty, včera jsme spolu vypily moravské víno, které jsem si přivezla z domova, hodně se spolu nasmějeme, to třeba když si spletu název sousední vesničky s názvem spolkové země na severu u Baltského moře a celkově je to fajn. V následujících týdnech mě čekají hned tři výlety do sousedního Durynska, těším se na Eisenach, Výmar i Erfurt :) Brzy se zase ozvu. Až budu mít pocit, že vám mám co sdělit :)
Mějte se hezky. Posílám pozdravy z Lipska.
Fotoalbum:
Žádné komentáře:
Okomentovat