Hekticky, ale báječně

Únor. Chtěla jsem napsat mnohem, mnohem dřív, ale nějak se to nepodařilo. Opravdu mě mrzí, že to tady tak moc zanedbávám, zkusím se polepšit. Ale kamarádi můžou dosvědčit s jakou frekvencí teď odpovídám na zprávy a jak to tedy u mě asi tak vypadá. Doba po Novém roce je vždycky trošku náročná. Plno práce. Hodně věcí začíná nebo naopak končí. Tak minulý týden skončil tady na univerzitě semestr a s tím skončily i kursy češtiny, v kterých jsem učila. Už teď mi studenti chybí. Byl to krásný semestr, skvělé zkušenosti, krok vpřed a ujištění se v tom, že tohle je směr, kterým bych se opravdu měla ubírat. Teď se ale vrátím trošku v čase zpět a zkusím načrtnout obrysy uplynulých týdnů.

Do Lipska jsem se po Vánocích vrátila poměrně brzy, takže jsem tu zažila Silvestr a hlavně Nový rok. Silvestr tu byl jako asi v každém větším městě. Ohňostroje, lidi slavící doma i klubech atd. Co mě ale pobavilo, byli naši sousedi, kteří pořádali velkou párty, trvající asi do půl sedmé ráno a na kterou byli pozvaní všichni obyvatelé našeho domu. Když jsem pak ráno vyrážela ven, uviděla jsem tenhle "Všichni jste zvaní, silvestrovská oslava - 1. patro" lístek :) Já jsem sice Silvestr strávila se svými spolubydlícími, ale takové pozvání je už samo o sobě milé.

Krom toho mě dostalo, jak jsou tady lidi aktivní. Když jsem šla dopoledne na novoroční bohoslužbu do Nikolaikirche, tak jsem si nemohla nevšimnout, že se v centru koná nějaký běh. Hezky novoroční běh. Proč ne. Někdo ve stejnou dobu střízliví, jiný si zaběhne pár km. Byli tam lidi všech věkových kategorií. Nejvíc mě dostaly celé rodiny v běžeckém oblečení, i docela malé děti. To bylo super. Takovou rodinu chci mít taky!

Krom toho se hned první den tohoto roku objevily po městě plakáty připomínající, že letos Lipsko slaví velké kulatiny - městu je už 1000 let. Na svůj věk je ale teda dost vitální a ve skvělé kondici, to vám řeknu. A s velkým potenciálem.

Občas to tady během ledna vypadalo i trochu jako v zimě. Vydrželo to ale vždycky jen pár dní. Sotva jsem se zaradovala z trošky sněhu nebo mrazu, tak to bylo pryč. Ale pořád lepší než nic.

Ta radost, když poprvé z okna svého pokoje uvidím za oknem bílo! V rámci možností :)

A pak stejně hned přijde zas to podivné období nekonečného podzimu/jara.

Lidi v Lipsku ale jezdí na kole a běhají bez ohledu na roční období a v jakémkoliv počasí. Město samotné má ale teď dost starostí s demonstracemi toho obskurního spolku Legida, odnože drážďanské Pegidy, o které jste možná už četli/slyšeli. Něco proběhlo v českých novinách a nejspíš i televizi. 

Tady jen tak pro představu dvě zprávy.

Lipsko čekají manévry, Pegida na masový pochod svolává 100 tisíc lidí

V Německu se od vzniku Pegidy zdvojnásobil počet útoků proti imigrantům

První demonstrace se konala 12. ledna, zároveň bylo svoláno několik protidemonstrací. Protidemonstranti naštěstí přečíslili znatelně příznivce Legidy. Uf. Další a zároveň největší demonstrace proběhla o týden pozděj ve středu 21. ledna. Nahlášeno bylo 60 tisíc Legida-demonstrantů a kolem 30 tisíc protidemonstrantů. Těsně předtím jsem musela projít městem a nebyl to teda vůbec příjemný pocit. Nad hlavami policejní vrtulníky. A centrum olemováno policejními auty. U nádraží skupiny těžkooděnců. U hlavního náměstí přichystány zábrany. Tramvaje přes centrum a v nejbližším okolí vůbec nejezdily. A já čekala, kde potkám nějakou skupinku nácků. V takových chvílích se jako cizinka necítím zrovna jistá v kramflecích, ale s blbci by se nedalo diskutovat, ani kdybych byla Němka. Ta demonstrace si vyžádala nasazení policistů z celého Německa a pro Lipsko to byly největší policejní manévry od revoluce v roce 1989. Očekávaných 100 tisíc lidí nakonec naštěstí nakonec nedorazilo, demonstrovat (naštěstí) i protidemonostrovat (bohužel) jich přišlo znatelně méně. Město si mohlo na týden vydechnout. Poslední protidemonstrace, která byla v pátek 30. ledna, jsem se konečně s kamarády zúčastnila taky. Řeknu vám, že bych si asi dřív nikdy nepomyslela, že budu s davem lidí křičet německy na nácky. "Nazis raus!" (Nácci pryč!), "Haut ab!" (Vypadněte!), "Say it loud, say it clear, refugees are welcome here." (Řekni to nahlas, řekni to jasně, uprchlíci jsou tady vítání. - překlad je na houby, v angličtině to zní skvěle) byla nejčastější a nejhlasitější provolávání. Jako docela vtipné mi ale přišlo ono "Ihr seid nicht cool, wir sind nicht cool." (Vy nejste cool, my jsme cool.) směřované k Legidě, navíc to v němčině i dobře zní. 

Celkově byla ta protidemonstrace laděná pozitivně, hrála tam rytmická elektronická hudba, bylo zima, chvilku i sněžilo a tak lidi tancovali, aby se zahřáli. Takže to vlastně opravdu bylo cool! :)

V jednu chvíli jsme se s kamarády dostali skrz dav až úplně dopředu, až k samotným zábranám a dívali jsme se do očí těžkooděncům. Legidu jsme měli na dohled, na náměstí, před operou. Dělily nás od nich ale krom zábran i tři řady policistů.

Další demonstrace měla být toto pondělí. Byla ale zrušena, protože policie řekla, že není schopna zajistit dostatečný počet policistů, kteří zajistí bezpečnost. Legida se samozřejmě zlobí. Uvidíme, co bude dál. Důležité ale je, že Lipsko ukazuje prostřednictvím protidemonstrací, že je proti radikalismu, rasismu, xenofobii, islamofobii a kdoví jakým ještě fóbiím.

Ale nebojte se a přijeďte do Lipska, je to mírumilovné a přátelské město. Navíc je tady láska pro všechny! :)

A víte co? Je třeba si dělat často radosti. I ty malé. Hlavně ale často! A proto...

...tu jezdím na kole a nezastaví mě ani fakt, že venku sněží a fouká tak, že mě to málem shodí z kola a že musím předtím, než nevyjedu, seškrábat ze sedátka sníh a led, navíc mám tak krásný zvoneček! A na tom starém NDRáckém kole se jezdí po městě úplně královsky a má šmrnc!

... se kochám úžasnými západy slunce cestou z mé oblíbené čtvrti, která vede přes jeden z nejpěknějších místních parků.

... si užívám, když tu chumelí (což je takový malý zázrak), užívám si mrznoucích prstů a štípajících tváří a vloček ve vlasech a na řasách a fotím a je takové to zimní ticho. Miluju zimu!

... se občas bláznivě a spontánně rozhodnu. Naposledy jsme včera s kamarádkou, ve chvíli, kdy už jsme se loučily na zastávce a před její tramvají přijela tramvaj směřující do "naší" čtvrti, jsem jen tak plácla, jestli nenasedneme, tím směrem bych totiž mohla jezdit klidně každý den a úplně nejradši bych tam bydlela, ale to je zatím hudba budoucnosti. Nicméně kamarádka se k mému překvapení toho nápadu chytla a po rozhovoru ve stylu "Tak jedeme?" "Hm, tak ano nebo ne?" "Jedeme?" jsme do té tramvaje opravdu nasedly. A užily si ještě večer v mé oblíbené kavárně. Kde mají barevné polštáře a světla z cedníků. A vynikající jídlo. Ty polévky!

Zdroj: Süß + Salzig

... jsme se konečně domluvili se spolubydlícími a mojí kamarádkou a dělali jsme dnes společně sushi. Pro mě to byla premiéra, ale rolovat se mi dařilo poměrně zkušeně :)

A moc se nám to povedlo. Takže jsme se pěkně přejedli, do toho popíjeli víno a hodně se nasmáli. Téma vegetariánství/veganství je u nás na bytě pořád vděčné téma různých vtípků, spolubydlící pak nicméně uznali, že moje veganské sushi (to, které krájím a níže to nalevo) bylo vynikající, hehe :) Nakonec jsme se přecpaní a lehce ovínění doploužili každý do svého pokoje a byli jsme zralí tak akorát na spaní. Krásná neděle. Mám ráda neděle!