Zatím ahoj a pár tipů, co v Lipsku určitě nevynechat

Moje milé Lipsko, tak se stalo, že se naše shledání opět trošku odsunulo. Poté, co jsem tě musela v únoru opustit, jsem se chtěla na podzim vrátit a zase tě obejmout a zůstat tentokrát trochu déle než minule. Věci se ale mají tak, tak že teď ještě zůstanu nějakou dobu doma v ČR a mezitím se na tebe budu těšit, snad nám ten příští rok už bude souzený. Letos tě ale určitě ještě na pár dní přijedu navštívit. A tak jsem se rozhodla, že sepíšu pár věcí, které pro mě znamenají Lipsko a přidám pár tipů, které se můžou hodit každému, kdo tu nějaký čas stráví.

Co tedy v Lipsku podniknout, udělat, vidět, zažít?

• Hned po příjezdu (pokud přijedete vlakem) se nechat ohromit věru impozantní budovou hlavního lipského nádraží.
• Odtud si to zamířit rovnou na hlavní náměstí Augustuplatz, kde vás překvapí zajímavá architektura hlavní budovy Lipské univerzity, která má připomínat dřívější kostel, vyhozený do povětří v roce 1968.

• Tady vám doporučuji vyjet si na vyhlídku na budově MDR. Ano, tak vysokánská špičatá budova hned vedle univerzity. Celé město budete mít jako na dlani. Za návštěvu to stojí ve dne i v noci.
• Historické centrum je poměrně malé. Z Augustusplatz se dostanete za pár minut na druhé náměstí Marktplatz, cestou minete Nikolaikirche, kde v podstatě začalo revoluční hnutí v roce 89' v NDR a odsud se pak rozlilo do celého východního Německa.
• Projdete také kolem Mädler-Passage, v jejímž sklepení se skrývá Auerbachskeller, tedy restaurace, do níž Goethe zasadil i část děje svého Fausta.
• Pokud půjdete ještě dál, přijdete až k Thomaskirche, kostelu, v němž působil jako kantor chlapeckého sboru samotný Bach. Ten je v kostele i pochován. A slavný Thomanerchor existuje stále. Čas od času jej můžete slyšet přímo při bohoslužbě.
• Za zmínku určitě stojí monumentální památník Völkerschlachtdenkmal věnovaný slavné bitvě napolenských válek v roce 1813 u Lipska. Názor si na něj udělejte sami. Na můj vkus je monumentální až příliš.
• Naopak za velmi povedený považuju památník na Gottschedstraße na místě bývalé synanogy zničené během Křišťálové noci v roce 1938. Dnes tu stojí 140 bronzových židlí.

Kam dál v každém případě vyrazit?

• Moje srdeční záležitost je rozhodně čtvrť Plagwitz. Bývalá industriální městská část, jejíž většinu zabíraly továrny a obytné domy pro dělníky, je dnes pulzujícím centrem alternativní kultury. Projděte si celou Karl-Heine-Straße. Dojděte až k S-Bahn nádraží a zamiřte do Spinnerei, bývalé továrny na nitě. Po revoluci osiřelé a zpustlé prostory znovu ožívají díky malým obchůdkům, galeriím a ateliérům začínajících umělců. A rozhodně si udělejte procházku podél Karl-Heine-Kanal nebo se tudy projeďte na kole, pozorujte nutrie ve vodě, všudypřítomný streetart a popíjte na břehu třeba víno nebo club maté. (V Německu vyslovujte jako [klub máte], jinak nebudou vědět, co byste rádi, jako se to stalo mně v jednom klubu, až na třetí pokus jsme se nějak domluvili :)).

To je ono. Moje nejoblíbenější místo u Karl-Heine-Kanal.

• Nelze vynechat místní parky - ať už Johannapark s krásným jezírkem, dřevěným mostem a krásný výhledem nebo oblíbený Clara-Zetkin Park, kterým protéká řeka a který spojuje Sachsenbrücke - místo pro každého správného hipstera i nehipstera. Pokud tomu počasí přeje, bývá most zaplněn jízdními koly, hudbou a mladými lidmi, posedávajícími na zemi a popíjecímí club maté. V létě tu stojí zrmzlinářské auto, u něhož se tvoří pravidelně fronta. K mání je i veganská zrmzlina!
• Na druhé straně města je zas příjemná a o něco klidnější louka Rosental, v jejímž sousedství se rozprostírá lipská ZOO. Jednou jsme odtut pozorovali žirafy :)
• Pokud se naopak vydáte směrem na jih, objevíte za rušným Clara-Zetkin Park nádherný les. Lipský Auenwald je krásný za každého ročního období. Na jaře tam vyroste a později rozkvetou celé louky medvědího česneku. Najdete tu také rozhlehlou oboru pro divoká prasata. A na podzim tam krásně šustí listí a hustým lesním porostem se líně klikatí říčka, po niž se dá na loďce doplout až do největšího lipského jezera Cospudener See. Právě k tomuto jezeru tudy vede i krásná cyklostezka. Vyzkoušeno a mohla bych tam jezdit opravdu každý den.
• Místní jezera jsou kapitola sama pro sebe. Jde vlastně o uměle vytvořené vodní plochy, zatopené povrchové doly. V době NDR se na okrajích města dost divoce těžilo uhlí. Lipská jezera jsou výsledkem rekultivace započaté po revoluci. A je to opravdu nádhera. Jezera mají průzračnou vodu a v létě jsou oblíbeným místem ke koupání. Kromě Cospudener See, nazývaného místními Cossi, jsou oblíbená ještě například Markkleeberg See a Kulkwitzer See, zvané Kulki (to je prý co se čistoty vody týče nejlepší a taky o poznání klidnější než populární Cospudener See).

Kam na jídlo?

Vzhledem k tomu, že jsem byla v Lipsku pokaždé ještě coby studentka a žila jsem ze stipendia, nevyrážela jsem do kaváren, hospod a restaurací moc často, jedla jsem v menze nebo si vařila doma. Seznam "chci navštívit" je tedy skoro stejně dlouhý jako ten s ozkoušenými podniky. Občas jsme si s kamarády ale přece jen dopřáli a z toho, co jsme poznali, si nepamatuju, že by nám někde nechutalo. :) Všechny uvedené podniky nabízí veganská jídla (některé výhradně).

Vyzkoušeno:

• Vleischerei (Zschocherschestraße 23) - vegetariánské a veganské bistro a večerka s veganskými potravinami. Mají tu i české pivo. V podstatě takový bezmasý fastfood. Doporučuju - vöner, cheese bürger a saitan bürger. Trochu punk prostředí. Anti-Nazi. Aktivistisch. Sympatisch.
• Süß + Salzig (Merseburger Str. 44) - vynikající polévky a vege burger v žitné housce, který vám přinese fešný kuchař až na stůl. Příjemné místo v různou denní dobu. Lustry z cedníků.
• Kartoffel Fräulein (Karl-Heine-Str. 68) - plněné pečené brambory s náplní, kterou si z nabízených ingrediencí buď sami vytvoříte nebo si vyberete už vytvořenou kombinaci. Vyzkoušela jsem vegan bramboru naplněnou čočkou, dýní, červenou řepou a sójovým jogurtem. Mňam! Ale porce byla obrovská, téměř nad mé síly :)
• Café Kanal 28 (Am Kanal 28) - krásné místo na posezení u Karl-Heine-Kanal, o němž jsem psala výše. Mají tam super bionády.
• Maza Pita (Könneritzstr. 49) - famózní falafel a hummus! To bych mohla jíst pořád.
• Spizz (Markt 9) - když si chcete jít sednout někam v centru a je jedno, jestli na jídlo přes den nebo na pivo večer. Sedíte přímo na Marktplatz a obsluha je moc milá a rychlá. Můj tip: opékané brambory, ve verzi s chilli-dipem nebo bylinkovým tvarohem.
• pekárny Lukas a BackWerk - cenově příznivá alternativa pro studenty, po městě je jich několik, do Lucase zajděte na horkou čokoládu a nějaký zákusek, do BackWerku třeba na preclíky, koblihy a další výborné pečivo.
• Substanz (Täubchenweg 67) - vyhlášené burgery, v nabídce tři bezmasé. Vyzkoušen Vegiburger. Dobrota. Zeleninový burger. Navíc k tomu ještě opékané brambory a domácí omáčky. Nutno vyzkoušet také - Gose, tradiční lipskou pivní specialitu. Něco tak zvláštního jsem nikdy nepila, za pivo bych to ale osobně moc nepovažovala :)

Chci rozhodně zkusit:

• Deli Burgers (Wolfgang-Heinze-Str. 12a) - vyhlášené veganské burgery, na které chodí i masožravci
• VVasabi  (Bornaische Str. 42) - veganské suši, sladké, slané, tradiční i hodně neotřelé varianty
• Toni's (Könneritzstr. 21) - zmrzlina, zmrzlina, zmrzlinárna! Domácí a bio.
• Café Goodies (Nikolaistrasse 53) - veganské bistro u vchodu do veganského supermarketu Veganz
• Marshalls Mum (August-Bebel-Str. 1) - cupcakes!
• Bavarian Dürüm (Pfeffinger Str. 18) - německá kuchyně ve veganské verzi
• Zest (Bornaische Straße 54) - veganská restaurace
• Mein liebes Frollein - (Fichtestraße 15)
• Eisdiele Pfeifer (Kochstraße 20) - domácí zmrzlina, rodinné zmrzlinářství od r. 1953, východoněmecký šarm

Kam (nejen) na pivo?

• Beyerhaus (Ernst-Schneller-Str. 6) - poctivá německá knajpa. Můžete si tu dát ten slavný pivní máz - tzn. litrovou (a pěkně těžkou) sklenici piva.
• Bar Poniatowski (Kreuzstraße 15) - české a polské pivo, polská kuchyně a milá obsluha. Taky se tu koná oblíbený Slawischer Sprachenabend.
• Moritz Bastei (Universitätsstraße 9) - místo plné (nejen) studentů, hned naproti kampusu, příznivé ceny, hodně prostoru.
• NaTo (Karl-Liebknecht-Str. 46)

Kam za kulturou?

• Rozhodně Oper Leipzig! Pokud je vám míň než 28 let, kupte si tzv. Juniorcard za 10 €, platí jeden rok a můžete si s ní potom kupovat lístky na balet, operu či muzikál za pouhých 8 €. Lístky se dají koupit nejdřív 45 min před začátkem představení, tedy pokud není představení už vyprodáno. Nám se ovšem nikdy nestalo, že by se na nás už s lístky nedostalo. Navíc s největší pravděpodobností dostanete lístky na ta nejlepší místa, protože ty nejdražší lístky bývají často ty, které nejsou zcela vyprodány. Sedávali jsme tak většinou v druhé či šesté řadě. VAROVÁNÍ: U mě to způsobilo silnou závislost na baletu, někdy jsem šla i každý týden :) Lipský balet je vážně skvělý, ocení jej tedy především ti, kteří mají rádi moderní pojetí.
• Kina! Multikina nestojí za řeč, to je všude stejné. Mým nejoblíbenějším lipským alternativním kinem je Kinobar Prager Frühling, které je tak malinké, že zvenku vstoupíte rovnou do promítacího sálu. V zadní části je malý bar, kde si můžete koupit něco k pití a tatáž paní, která tam obsluhuje, následně pouští film. A pokud máte štěstí, čeká vás u vaší sedačky i malý apartní stolek na zakoupené občerstvení. Brousím si zuby i Cineding Plagwitz, které má být ještě menší :)
• Tancovat se chodí do Café Waldi nebo Moritz Bastei, kde bývají i koncerty. Stejně jako v NaTo nebo UT-Connewitz. Na elektronickou hudbu doporučuju Elipamanoke v Plagwitz.
• Vegan Summer Day - ten letošní se koná 5. září, sledujte zde
• Veganer Weihnachtsmarkt - sledujte zde
• Vánoční trhy v UT-Connewitz - alternativa ke klasickým trhům v centru města. V krásných industriálních prostorách. Tady najdete spoustu ručně vyráběných vánočních dárků, přání. A nají se tu vege i vegan návštěvníci.
• Westpacket a Westbesuch - pouliční festivaly, jeden velký blešák, kde můžete koupit staré knížky, gramodesky, nábytek, analogové foťáky, pohlednice, oblečení a spoustu jiného. Kde jinde než v Plagwitz. Celá Karl-Heine-Straße je plná lidí, hudby, jídla a fajn nálady.
• Lichtfest - pokud budete v Lipsku na podzim, určitě si nenechte ujít Lichtfest, který připomíná Montagsdemonstration, tzv. pondělní demonstraci, jež odstartovala revoluci v r. 89' v NDR. Festival se koná vždy 9. října. Centrum města se večer uzavře automobilové dopravě i mhd a promění se v jednu obrovskou pěší zónu. Můžete si projít celou trasou, kterou se tehdy demonstrace vydala a při té příležitosti zapálit třeba svíčku na Augustuplatz, podívat se na představení lipského baletu před hlavním nádražím nebo na projekce na budově bývalého sídla Stasi, východoněmecké obdoby StB.
• Klassik airleben - vážná hudba pod širým nebem. Koncerty orchestru lipského Gewandhaus na louce Rosental nebo přímo na Augustusplatz. Vstup zdarma. Sledujte zde.
• Der Leipziger Sprachenabend - není to možná přímo kultura, ale je to skvělá možnost, jak si procvičit své znalosti cizích jazyků. Vedle angličtiny a němčiny tu můžete uslyšet i polštinu, češtinu, ruštinu, francouzštinu, španělštinu, esperanto, lotyšštinu a další. Každý jazyk má svůj stoleček. Koná se každé úterý od 20 hodin v die VILLA. Sledujte zde.

! V Lipsku se toho děje samozřejmě mnohem, mnohem víc. Tohle je jen takový menší exkurs. Kdybych měla psát o všech těch malých divadlech a kinech, klubech, galeriích, komunitních zahradách, malých festivalech v parcích atd. atd., tak by byl tento příspěvek tak dlouhý, že už by jej nikdo nechtěl číst. Už tak je to poměrně obsáhlý sloh. Pokud budete mít nějaké otázky, ptejte se. Já možná i ještě něco málo doplním, když budu mít pocit, že by to tu mělo být. Zatím by to ale mohlo stačit takhle :)

Pokud ale chcete být v kurzu, tak skvělý blog vede annabelle-sagt.de. Annabelle píše o tom, co se v Lipsku děje, o malých obchůdcích, nových kavárnách, projektech začínajících umělců a moc pěkně fotí.

A pro přehled o aktuálním kulturním dění doporučuji kreuzer, v on-line i papírové verzi.

Nakonec už jen pár tipů, kam na výlety do okolí:

• rozhodně Erfurt, Výmar, Berlín, Postupim nebo Drážďany
• Saské Švýcarsko
• Erzgebirge (německá část Krušných hor) a tam Annaberg-Buchholz - především o adventu na vánoční trhy
• na nejvyšší lipský kopec Fockeberg - skvělý výhled na celé město

Moje milé Lipsko, prožila jsem s tebou krásné Erasmus studium a o rok později také pracovní stáž. Věřím, že jak říkají Němci: Alle gute Dinge sind drei. A my zas: Do třetice všeho dobrého a zlého. Sice si na naše třetí osudové shledání ještě chvíli počkáme, ale věřím, že se brzy dočkáme :) Měj se zatím krásně, Lipsko a buď stále tak báječným místem!

Mein liebes Leipzig, bis sehr bald!

Hekticky, ale báječně

Únor. Chtěla jsem napsat mnohem, mnohem dřív, ale nějak se to nepodařilo. Opravdu mě mrzí, že to tady tak moc zanedbávám, zkusím se polepšit. Ale kamarádi můžou dosvědčit s jakou frekvencí teď odpovídám na zprávy a jak to tedy u mě asi tak vypadá. Doba po Novém roce je vždycky trošku náročná. Plno práce. Hodně věcí začíná nebo naopak končí. Tak minulý týden skončil tady na univerzitě semestr a s tím skončily i kursy češtiny, v kterých jsem učila. Už teď mi studenti chybí. Byl to krásný semestr, skvělé zkušenosti, krok vpřed a ujištění se v tom, že tohle je směr, kterým bych se opravdu měla ubírat. Teď se ale vrátím trošku v čase zpět a zkusím načrtnout obrysy uplynulých týdnů.

Do Lipska jsem se po Vánocích vrátila poměrně brzy, takže jsem tu zažila Silvestr a hlavně Nový rok. Silvestr tu byl jako asi v každém větším městě. Ohňostroje, lidi slavící doma i klubech atd. Co mě ale pobavilo, byli naši sousedi, kteří pořádali velkou párty, trvající asi do půl sedmé ráno a na kterou byli pozvaní všichni obyvatelé našeho domu. Když jsem pak ráno vyrážela ven, uviděla jsem tenhle "Všichni jste zvaní, silvestrovská oslava - 1. patro" lístek :) Já jsem sice Silvestr strávila se svými spolubydlícími, ale takové pozvání je už samo o sobě milé.

Krom toho mě dostalo, jak jsou tady lidi aktivní. Když jsem šla dopoledne na novoroční bohoslužbu do Nikolaikirche, tak jsem si nemohla nevšimnout, že se v centru koná nějaký běh. Hezky novoroční běh. Proč ne. Někdo ve stejnou dobu střízliví, jiný si zaběhne pár km. Byli tam lidi všech věkových kategorií. Nejvíc mě dostaly celé rodiny v běžeckém oblečení, i docela malé děti. To bylo super. Takovou rodinu chci mít taky!

Krom toho se hned první den tohoto roku objevily po městě plakáty připomínající, že letos Lipsko slaví velké kulatiny - městu je už 1000 let. Na svůj věk je ale teda dost vitální a ve skvělé kondici, to vám řeknu. A s velkým potenciálem.

Občas to tady během ledna vypadalo i trochu jako v zimě. Vydrželo to ale vždycky jen pár dní. Sotva jsem se zaradovala z trošky sněhu nebo mrazu, tak to bylo pryč. Ale pořád lepší než nic.

Ta radost, když poprvé z okna svého pokoje uvidím za oknem bílo! V rámci možností :)

A pak stejně hned přijde zas to podivné období nekonečného podzimu/jara.

Lidi v Lipsku ale jezdí na kole a běhají bez ohledu na roční období a v jakémkoliv počasí. Město samotné má ale teď dost starostí s demonstracemi toho obskurního spolku Legida, odnože drážďanské Pegidy, o které jste možná už četli/slyšeli. Něco proběhlo v českých novinách a nejspíš i televizi. 

Tady jen tak pro představu dvě zprávy.

Lipsko čekají manévry, Pegida na masový pochod svolává 100 tisíc lidí

V Německu se od vzniku Pegidy zdvojnásobil počet útoků proti imigrantům

První demonstrace se konala 12. ledna, zároveň bylo svoláno několik protidemonstrací. Protidemonstranti naštěstí přečíslili znatelně příznivce Legidy. Uf. Další a zároveň největší demonstrace proběhla o týden pozděj ve středu 21. ledna. Nahlášeno bylo 60 tisíc Legida-demonstrantů a kolem 30 tisíc protidemonstrantů. Těsně předtím jsem musela projít městem a nebyl to teda vůbec příjemný pocit. Nad hlavami policejní vrtulníky. A centrum olemováno policejními auty. U nádraží skupiny těžkooděnců. U hlavního náměstí přichystány zábrany. Tramvaje přes centrum a v nejbližším okolí vůbec nejezdily. A já čekala, kde potkám nějakou skupinku nácků. V takových chvílích se jako cizinka necítím zrovna jistá v kramflecích, ale s blbci by se nedalo diskutovat, ani kdybych byla Němka. Ta demonstrace si vyžádala nasazení policistů z celého Německa a pro Lipsko to byly největší policejní manévry od revoluce v roce 1989. Očekávaných 100 tisíc lidí nakonec naštěstí nakonec nedorazilo, demonstrovat (naštěstí) i protidemonostrovat (bohužel) jich přišlo znatelně méně. Město si mohlo na týden vydechnout. Poslední protidemonstrace, která byla v pátek 30. ledna, jsem se konečně s kamarády zúčastnila taky. Řeknu vám, že bych si asi dřív nikdy nepomyslela, že budu s davem lidí křičet německy na nácky. "Nazis raus!" (Nácci pryč!), "Haut ab!" (Vypadněte!), "Say it loud, say it clear, refugees are welcome here." (Řekni to nahlas, řekni to jasně, uprchlíci jsou tady vítání. - překlad je na houby, v angličtině to zní skvěle) byla nejčastější a nejhlasitější provolávání. Jako docela vtipné mi ale přišlo ono "Ihr seid nicht cool, wir sind nicht cool." (Vy nejste cool, my jsme cool.) směřované k Legidě, navíc to v němčině i dobře zní. 

Celkově byla ta protidemonstrace laděná pozitivně, hrála tam rytmická elektronická hudba, bylo zima, chvilku i sněžilo a tak lidi tancovali, aby se zahřáli. Takže to vlastně opravdu bylo cool! :)

V jednu chvíli jsme se s kamarády dostali skrz dav až úplně dopředu, až k samotným zábranám a dívali jsme se do očí těžkooděncům. Legidu jsme měli na dohled, na náměstí, před operou. Dělily nás od nich ale krom zábran i tři řady policistů.

Další demonstrace měla být toto pondělí. Byla ale zrušena, protože policie řekla, že není schopna zajistit dostatečný počet policistů, kteří zajistí bezpečnost. Legida se samozřejmě zlobí. Uvidíme, co bude dál. Důležité ale je, že Lipsko ukazuje prostřednictvím protidemonstrací, že je proti radikalismu, rasismu, xenofobii, islamofobii a kdoví jakým ještě fóbiím.

Ale nebojte se a přijeďte do Lipska, je to mírumilovné a přátelské město. Navíc je tady láska pro všechny! :)

A víte co? Je třeba si dělat často radosti. I ty malé. Hlavně ale často! A proto...

...tu jezdím na kole a nezastaví mě ani fakt, že venku sněží a fouká tak, že mě to málem shodí z kola a že musím předtím, než nevyjedu, seškrábat ze sedátka sníh a led, navíc mám tak krásný zvoneček! A na tom starém NDRáckém kole se jezdí po městě úplně královsky a má šmrnc!

... se kochám úžasnými západy slunce cestou z mé oblíbené čtvrti, která vede přes jeden z nejpěknějších místních parků.

... si užívám, když tu chumelí (což je takový malý zázrak), užívám si mrznoucích prstů a štípajících tváří a vloček ve vlasech a na řasách a fotím a je takové to zimní ticho. Miluju zimu!

... se občas bláznivě a spontánně rozhodnu. Naposledy jsme včera s kamarádkou, ve chvíli, kdy už jsme se loučily na zastávce a před její tramvají přijela tramvaj směřující do "naší" čtvrti, jsem jen tak plácla, jestli nenasedneme, tím směrem bych totiž mohla jezdit klidně každý den a úplně nejradši bych tam bydlela, ale to je zatím hudba budoucnosti. Nicméně kamarádka se k mému překvapení toho nápadu chytla a po rozhovoru ve stylu "Tak jedeme?" "Hm, tak ano nebo ne?" "Jedeme?" jsme do té tramvaje opravdu nasedly. A užily si ještě večer v mé oblíbené kavárně. Kde mají barevné polštáře a světla z cedníků. A vynikající jídlo. Ty polévky!

Zdroj: Süß + Salzig

... jsme se konečně domluvili se spolubydlícími a mojí kamarádkou a dělali jsme dnes společně sushi. Pro mě to byla premiéra, ale rolovat se mi dařilo poměrně zkušeně :)

A moc se nám to povedlo. Takže jsme se pěkně přejedli, do toho popíjeli víno a hodně se nasmáli. Téma vegetariánství/veganství je u nás na bytě pořád vděčné téma různých vtípků, spolubydlící pak nicméně uznali, že moje veganské sushi (to, které krájím a níže to nalevo) bylo vynikající, hehe :) Nakonec jsme se přecpaní a lehce ovínění doploužili každý do svého pokoje a byli jsme zralí tak akorát na spaní. Krásná neděle. Mám ráda neděle!

Vánoce, Vánoce přicházejí

Už druhým rokem jsem prožila předvánoční dobu v Německu a tak bych vás chtěla jen krátce provést tím obdobím s vůní svařáku, který se prodává nejen na vánočních trzích, ale taky v menze nebo na dvorku v kampusu. Němci svařák, svůj Glühwein, prostě milují. Nezbytné jsou samozřejmě také každoroční edice vánočních hrnečků, které můžete po vypití vrátit nebo si je za nějaký ten peníz nechat na památku. Já chtěla letos konečně nějaký hrníček mít, ale všechny se mi zdály příliš kýčovité na to, abych je musela vlastnit. Nakonec ale jeden přece jen mám, ovšem o dost vkusnější, hliněný a navíc darovaný, dostala jsem ho jako vánoční dárek od kamaráda.

Stejně tak jako svařák ovšem patří k německým Vánocům také Spekulatius, speciální "perníčkové sušenky", které se dají koupit jen o Vánocích, respektive se nejspíš dají koupit celoročně, ale většina čeká celý rok čeká, protože jak říká jeden můj kamarád "nemůžu se vždycky dočkat Adventu, to si pak jdu Spekulatius hned koupit, jindy se to jíst nemá".

A ačkoliv mi tyto oblíbené sušenky loni moc nešmakovaly, letos jsem jim přišla na chuť a dopřála jsem si jich dostatečně. U nás na bytě se v kuchyni na stole hned s prvním adventním víkendem objevil první balíček a postupně se dokupovaly další a další, když balení došlo. Zkrátka bylo třeba neustále doplňovat zásoby.

Za sebe doporučuji kombinaci Spekulatius plus ovesné mléko!

A protože jeden spolubydlící po celém bytě rozvěsil různé vánoční ozdoby, na balkonových dveřích v kuchyni se každý večer rozsvítila vánoční hvězda a sám spolubydlící si ve svém pokoji rozmístil tolik vánočních ozdob a předmětů - počínaje tradičními krušnohorskými z dřeva vyřezávanými panáčky až po dřevěné svícny na parapetech a vánoční pyramidou na stole konče - tak jsem se nemohla nechat zahanbit a zkusila jsem si u sebe v pokoji, ač o něco skromněji, navodit taky trošku vánoční nálady, když pohled z okna, kde panovalo podzimní až jarní počasí, vánoční době právě nenasvědčoval.

Taky jsem upekla své první perníčky. (nejsou sice přímo výstavní, ale chutnaly skvěle a nejlepší byly ty, co vypadají nejhůř, tedy ty s citronovou polevou :)) Tyhle jsem nechala klukům na stole doma. Ostatní ale patřily studentům češtiny, s nimiž jsme si poslední hodiny v tomto roce užili s českými filmy. U Pelíšků s jednou skupinou, a u Prince a Večernice se skupinou druhou. 

A kdybyste náhodou chtěli vědět, kde měli jedny z nejhezčích vánočních trhů, jaké jsem kdy viděla, tak to bylo v malebném městečku Annaberg-Buchholz v německé části Krušných hor (Erzgebirge). Spousta tradiční krušnohorské tvorby, jako je paličkovaná krajka nebo různé ozdoby vyřezávané ze dřeva. Taky jsem ochutnala nějaký Böhmisches Knoblauchbrot, mělo to být takové německé pojetí českých topinek, což mi v první chvíli vůbec nedošlo a říkala jsem si, proč má to jídlo v názvu "český" :) Nebyl to totiž náš klasický chleba, ale spíš něco na způsob veky a bylo to děsně mastné, a moc dobré. A jestli si říkáte, proč si dávám na vánočním trhu v Německu "české jídlo", tak jen proto, že najít tam jinak bezmasé jídlo bylo opravdu téměř nemožné :). Jinak bych si stokrát radši dala něco tradičního a místního, to mi věřte.

A jednou z nejtypičtějších věcí pro Erzgebirge jsou dřevěné svícny do oken, které sice známe i u nás, ale tady dostávají úplně jiný rozměr. Navíc je uvidíte v každém domě, v každém okně. A přála bych vám zažít tu kouzelnou atmosféru, když se náš vlak cestou nazpět šinul už setmělým podvečerem a ze všech oken ty svícny zářily. K dokonalosti tomu chyběl už jen sníh.

Tady pár obrázků, abyste si udělali představu. Oba mí spolubydlící z Erzgebirge pochází a jeden z nich hned dva takové svícny na oknech má. Bez nich to zkrátka nejsou ty pravé německé (Či snad saské? Či snad krušnohorské?) Vánoce.

Zdroj: http://www.erzgebirge-geschenke.de/

V Lipsku se kromě těch klasických trhů v centru města konalo i pár, řekněme, alternativních. Na Mikuláše jsme se šli podívat na  jeden v industriálních prostorech bývalé továrny, tam mě nejvíc zaujal višňový svařák a množství krásných ručně vyráběných doplňků a šperků. A taky se tam prodával Alois Nebel v němčině. Další víkend patřil veganskému vánočnímu trhu. Od toho jsem sice čekala něco trošku jiného, ale i tak jsem si pochutnala na skvělém čokoládovém dortu s horkými višněmi a "perníčkovým" krémem. Stoleček tam měli aktivisté Sea Sheperd. A organizátorům se taky podle mého názoru moc povedla grafická podoba plakátů.

Občas se mě někdo ptá, jak se mi v Lipsku líbí a jak se tam mám. A já na to můžu odpověděr jedině: Mám se tu báječně! Třeba proto, že ...

tu občas obývají tak nádherná rána

nebo proto, že si občas zajedeme s kamarády na výlet

třeba do Postupimi

nebo do mého oblíbeného Erfurtu

nebo proto, že tady chodím na jeden skvělý balet za druhým

Úchvatného Rachmaninovova jsem musela vidět 3x!

(nemusíte to chápat, jen se zkuste mrknout na to video :))

Rachmaninow- Trailer (Oper Leipzig)

Zdroj: Oper Leipzig

Nebo jednoduše proto, že už se mi tu povedl utvořit okruh prima přátel a že mám super spolubydlící, s kterými jsme třeba jednou společně dělali smažák a bramboráky, moc jsme se u toho nasmáli a ve výsledku jsme se děsně přejedli. A taky mám neuvěřitelné štěstí na skvělou šéfovou, s kterou se mi dobře pracuje a která mě neustále (někdy snad až přehnaně) chválí a od níž jsem dokonce dostala k Vánocům krásnou vyšívanou peněženku až z Uzbekistánu. Dostat od nadřízené/ho vánoční dárek není, jak mi řekli kamarádi, příliš obvyklé a tím pádem tedy velmi milé. 

Nebo proto, že se dostávám k úžasné práci se studenty, mám možnost sbírat skvělé zkušenosti a ještě si tam často užiju legraci. Jako na jedné z posledních hodin ruštiny, kde se jedna zvídavá studentka ptala, jestli jméno Putin má něco společného se slovem puť (rus. cesta). Zatímco se učitelka nad tou otázkou s pobavením zamýšlela, utrousila jiná studentka poblíž mě: Puť-in - Puť-out. 

Jelikož jsem vás nejspíš tou hromadou superlativů už musela zcela vyčerpat, pro tuto chvíli se s vámi rozloučím a budu se těšit příště, už mám v hlavě nápady pro nový článek. Doufám, že konečně přijde opravdová zima a sníh a povede se mi uskutečnit pár výletů.

Přeji vám poklidné prožití vánočních svátků a hodně štěstí do Nového roku! 

Na shledanou v roce 2015!

Ještě je listopad? Uf!

Ještě to stihnu! Ještě zvládnu napsat jeden příspěvek v listopadu! Bohužel jsem se k blogu nedostala dřív než teď. Od posledních řádků už je to víc jak dva měsíce. Ten čas tak letí! A i když jsem na blog často myslela a několikrát za tu dobu jsem chtěla sednout a něco sepsat, vždycky se to nakonec nějak nezdařilo. Práce každým týdnem přibývalo, se začátkem semestru se mi sem vrátili němečtí kamarádi a kamarádky. A hlavně, tady v Lipsku se pořád něco děje. Je to neuvěřitelně aktivní, živé a pulzující město. Dnes jsem si už ale řekla, že jestli ne teď, tak nikdy. A aby to mělo trošku hlavu a patu, tak s vámi zkusím zpětně proletět své uplynulé týdny tady. Bude taková trochu cesta časem. Tak pojďme nabrat vítr do plachet!

V druhé polovině září mi přijela milá návštěva z ČR. To bylo ještě krásné babí léto. Jednoho večera přišla dokonce bouřka. A druhého dne jsme strávili krásný den v mé zamilované čtvrti Plagwitz, kde jsme se procházeli kolem vodního kanálu, kde kvetou lekníny a kde lidi jezdí na lodičkách. My jsme se místo lodiček vyhřívali na sluníčku, na Karl-Heine-Straße, ulici plné malých kaváren, obchodů, kin, divadel a galerií, jsme si koupili zmrzlinu a udělali bláznivé fotky ve fotoautomatu.

Na konci měsíce se definitivně rozpadl náš "český gang", jak nás tady pár zahraničních kamarádů z legrace nazývalo. Ale užili jsme si to do posledního okamžiku :)

A pak už byl říjen. A hned první víkend byl prodloužený, protože 3.10. se v Německu slavil Den sjednocení (Tag der Deutschen Einheit). Volný den se musí využít, proto jsme vyrazili na výlet. Plán byl - krátce pobýt v Chemnitz a pak pokračovat do Erzgebirge (německé části Krušných hor) do městečka Annaberg-Buchholz.

S Chemnitz to klaplo. Viděli jsme onu slavnou obrovskou hlavu Karla Marxe.

Pak jsme se ale zdrželi u (výborného) oběda na náměstí a nestihli vlak podle plánu. A protože nás nijak obzvlášť nelákala představa strávit v Chemnitz další dvě hodiny do dalšího vlaku, zaimprovizovali jsme a rozjeli se nakonec úplně jinam. Zakoupená jízdenka nám umožňovala cestovat celý den po Sasku s regionálními vlaky, jak se nám zlíbí a tak jsme se ocitli ve Freibergu. V malebném městečku mezi Chemnitz a Drážďany.

Hned ten víkend se pak v Lipsku konal pouliční festival, v podstatě jeden velký blešák, kde jste mohli koupit všechno od dětského oblečení přes staré knihy, nábytek až po retro foťáky a ručně vyráběné šperky. Ulicí proudily zástupy lidí, v industriálních prostorech bývalé továrny se vystavovaly a prodávaly fotografie a obrazy, skrze to všechno zaznívala hudba pouličních muzikantů a dj, počasí bylo jedním slovem báječné a nálada kolem ještě lepší. Pro představu pár fotek (bohužel tentokrát ne mých).

Zdroj: Karl-Heine-Boulevard

Velkou říjnovou událostí v Lipsku, kterou nemůžu opomenout, je každoročně tzv. Lichtfest. 9. října se tu slaví výročí revoluce roku 89. Tady to totiž tehdy pro NDR začalo. Z pravidelných pondělních modliteb v Nikolaikirche se to pomalu změnilo v poklidné demonstrace, 9. říjen byl rozhodující den, kolem 70 tisíc protestujících lidí v centru města, policie nezasáhla a pak už šlo všechno jako domino. Letošního "Festivalu světel" se podle odhadů účastnilo kolem 200 tisíc lidí. Centrum bylo zcela uzavřeno pro automobilovou a hromadnou dopravu. (město bez aut, to bylo něco perfektního!) A my si tak mohli projít celou trasu, jakou se šlo tehdy v roce 89. A popíjet pivo, potkávat kamarády, nechat se unášet krásou místního baletního souboru, jít po tramvajových kolejích a nestihnout ani třetinu programu, protože to jednoduše nebylo možné zvládnout. Zkrátka takový jeden obrovský pouliční večírek.

A pak už to začalo. Semestr. Ten tady v Německu začíná až v polovině října. Pro mě to tentokrát už ale neznamenalo ani tolik začátek přednášek a seminářů (kromě dvou kursů němčiny), jako především začátky kursů ruštiny a češtiny, v nichž působím jako pomocná síla. V kursech ruštiny zatím neučím, ale v kursech češtiny se s učitelkou o hodiny dělím a zpravidla dvakrát týdně výuku vedu a musím říct, že je to úžasná zkušenost. Do té doby jsem si pořádně neuměla představit, jaké je to učit cizince svůj vlastní jazyk. Ono je totiž něco jiného tím jazykem od dětství mluvit a na druhé straně umět pak vysvětlit i věci, o kterých jste jako rodilý mluvčí nikdy nepřemýšleli. Ale moc mě to baví a s každou další odučenou hodinou je to lepší a lepší.

Hned z prvního hodiny jsem si odnesla docela vtipnou historku: Hodina češtiny na německé univerzitě, učitelka se snaží v ČJ vysvětlit slovo "nejvlivnější". Učitelka: "Vladimír Putin je vlivný muž. Ma velkou moc." Německý student to přeloží: "Der böse Mann." (Ten zlý chlap.)

Tento týden jsem zastupovala učitelku, která byla s pokročilými studenty na exkurzi v Pardubicích, a mohla jsem si tak na univerzitě poprvé užít výuku jen "na vlastní triko" . Začátečníci jsou moc šikovní, statečně bojují s "ř" i se skloňováním. A začínají pěkně mluvit.

V pondělí to mohlo začít!

Na konci října jsem ještě stihla menší návštěvu doma. Tentokrát jsem nejela jako vždy autobusem, ale vlakem. A musím říct, že cesta přes německou a českou část Saského Švýcarska je něco nádherného. Vlak se šine údolím podél Labe a ta krajina je až pohádková. Byla jsem v té chvíli ráda, že sedím v kupé sama, protože jsem měla po celou dobu nos přimáčklý na okně a pořád jsem opakovala, jak je to krásné. Opravdu doporučuju vyměnit aspoň jednou levnější (a nudnější) cestu autobusem za (o trošku dražší) cestu vlakem. Nezapomenutelný zážitek. Že to zní přehnaně? Však víte, jak miluju vlaky! Navíc z Drážďan jsem až do Brna jela jedním vlakem a v kupé se za tu dobu vystřídala řada zajímavých lidí. Cesta domů na Vánoce by mohla být znovu krásným zážitkem, třeba už nebudou lístky na autobus :)

Aby nebylo Saského Švýcarska málo, vydali jsme se tam hned po mém návratu z ČR na výlet. Listopadový větrný den, kilometry v nohách, skály a krásné výhledy. 

Labe jako už to německé Elbe se klikatí údolím na západ.

Mám toho na srdci tolik, co bych vám ráda ještě pověděla, ale protože vás nechci zcela zničit mými projevy grafomanie, vezmu to teď už jen stručně (aspoň se o to budu snažit) v bodech.

• Kolo a Lipsko! To je nerozlučná dvojice. A tak už i já konečně nasedla na kolo a brázdím na něm lipské ulice a silnice. A baví mě to čím dál víc. Užívám si tu svobodu a rychlost, to, jak svištíte po městě, nebo jak je to město pro cyklisty přátelské, když není udělaná přímo cyklostezka na chodníku, tak je tu téměř vždycky aspoň pruh pro cyklisty, ti tu mají dokonce i vlastní semafory. Mám ráda to svoje (zapůjčené) staré NDRácké kolo, které se sice tváří, že by potřebovalo vyměnit všechno od sedátka po duše, ale jezdí se na něm náramně, má vzadu košík a vpředu krásný zvoneček.

• Lipský balet! Ano, přiznám se bez mučení, vypěstovala jsem si tu pěknou závislost. Ale nevypěstujte si ji, když máte možnost chodit na vyhlášený baletní soubor za 8 Eur a sedíte v první nebo druhé řadě, kde stojí lístky normálně kolem 60 Eur. Díky tzv. Juniorcard si totiž lidi mladší 28 let můžou koupit 45 min před představením lístky (pokud jsou ještě volná místa) za oněch 8 Eur. Snad netřeba komentovat fakt, že jsem za poslední měsíc byla na baletu čtyřikrát, z čehož na jednom představení dokonce dvakrát. Ale třeba pochopíte, když se podíváte na krátkou ukázku z Ein Liebestraum, Mozartova Requiem nebo naprosto úchvatného a netradičního Decadance. Příští týden se chystáme na Rachmaninowa a už se nemůžu dočkat, kamarád po včerejší premiéře nemohl nalézt slov :)

• Baví mě, jak mi jednoho dne někdo řekne, že si myslel, že jsem Němka podle toho, jak mluvím, pak někdo jiný zas, že mám ruský přízvuk anebo když zní někomu čeština jako japonština. A taky kamarád, který mi s pobavením sdělí, že mám úplně německé vlastnosti (pilnost, dochvilnost, pořádnost, rozumnost). Haha, to jo :)

• A mám moc ráda ty neděle tady. Jak jsou zavřené obchody. A lidi jsou venku, donedávna ještě v parcích, na kolech, u jezera, teď se pomalu přesunuli do centra na vánoční trhy. Minulou neděli bylo tak slunečné a na listopadové poměry teplé počasí, že jsme s kamarádem seděli venku před kavárnou dokud sluníčko nezapadlo. V neděli tu vládne taková klidná a líná nálada, je cítit na každém kroku a to se mi líbí. Protože neděle, jak fascinuje jednoho studenta češtiny, je přece od slova (nic) "nedělat". A tak obyvatelé Lipska v neděli nic nedělají

buď v parku

nebo na louce

nebo na vodě

nebo třeba u jezera.

Teď už se tady ale všechno začíná ladit do vánoční atmosféry, v úterý se otevřely trhy a centrum města je tak každý večer zcela zaplněné skupinkami dobře naladěných lidí, kteří pořád něco pojídají, smějou se a jsou lehce ovínění všudypřítomným svařákem. O tom už bude ale příští článek. Dnes jedeme s kamarády do malebného Erfurtu. Loni jsem tam pila ten nejlepší a přitom nejlevnější svařák ze všech, co jsem měla.

Přeji krásný víkend!