Eine kurze und positive Nachricht aus Deutschland - Jedna pozitivní zpráva domů

Už dlouho jsem nečetla, neslyšela něco pěkného o Češích, o Česku. Té negativní nálady je už přespříliš a myslím si, že je nám víc ke škodě než k užitku. Tak bych chtěla poslat domů do Česka jednu takovou hřejivou zprávu. Potkala jsem už druhého Němce, který mi říkal, jak moc má ČR a Čechy rád, že jsme otevření, srdeční a vstřícní a jsme zvyklí dělat hromadu věcí společně, umíme se o spoustu věcí dělit, dokonce třeba o pokoj (v případě studentského bydlení, to v Německu není zvykem, aby v jednom pokoji bydlelo víc lidí, dokonce ani na koleji) a taky že nejsme tak chladní jako Němci. A že naše země je krásná. A ten kluk, kterého jsem dneska potkala, se už několik let dokonce učí česky a mluví opravdu moc pěkně. Jasně, že jsou to možná trošku zidealizované představy, ale copak není těžká generalizace a stereotypizace i to, jak doma všichni remcají, že všichni Češi kradou, jsou zkorumpovaní a závistiví? Hloupost, znám spoustu lidí, kteří jsou pravým opakem těchto škatulek. Možná bychom se mohli mít trošku víc rádi a nebýt takoví škarohlídi :).

Škola, záclonky, volby a vdavky

Včera konečně začala škola. Tedy teprve jazykový a orientační kurs. Semestr jako takový tady začíná až v půlce října, což je pro mě parádní, protože na začátku semestru už budu v Německu víc jak měsíc a tak se moje němčina bude snad tvářit zas o něco inteligentněji :) Vstupní test jsem napsala obstojně, vypadá to, že jsem na úrovni B1+, cíl je jasný - odjet za 5 měsíců s B2 :) Němčina jde zatím trošku ztuha, nejvíc mi dává zabrat výslovnost - zkuste třeba večer, naprosto vyčerpaní, říct v pekárně, že chcete Sonnenblumen-brötchen (housky se slunečnicovými semínky, vynikající!). Nikoli však s českou výslovností, ale tak, aby vám Němci rozuměli :D

Kurs se mi zatím moc líbí. Ve skupině je nás 11, složení docela pestré - Japonsko, Irsko, Skotsko, Francie, Portugalsko, Španělsko, Tchaj-wan a samozřejmě Česko :) Na židličce na každého z nás čekalo malé balení asi nejznámější německé čokolády :) Taky si myslím, že jsme měli štěstí na lektorku. Je to mladá holka, tipuju, že tak o čtyři, pět let starší než já :) Co se totiž věku týče, patřím tady mezi ty starší, většině lidí, s kterými jsem se tady seznámila, je 20, maximálně 21 :) Ale prý na 24 nevypadám, tak se zas cítím nekonečně mladá :D

Koncepce kursu je zajímavá a pestrá. Včerejší den patřil seznamování se s ostatními lidmi ve skupině, to proběhlo jako simulace večírku - diskotéková hudba, učebna a v rukou bločky na zapisování informací o druhých - bylo to velmi autentické :D Odpoledne jsme měli s lektorkou prohlídku po areálu univerzity a po historickém centru. Večer pro nás, účastníky kursu, zorganizovala škola Willkommensabend (uvítací, zahajovací večer) ve studentském klubu vedle školy. U vstupu jsme každý dostali kuponek na jeden nápoj zdarma, což je při ceně 2,40 Euro (asi 62 korun) za jedno pivo velmi potěšující. Uvnitř byla připravena spousta občerstvení - obložené chlebíčky, čokoládová pěna, ovoce, tuším, že i nějaká polévka. Vrhla jsem na to jen jeden krátký pohled, chvíli předtím jsme se totiž s kamarádem navečeřeli :D

Dále už jen telegraficky:

• Všední ráno. Čekám u hlavního nádraží na kamarádky a kolem projíždí postarší pán - kravaťák - na koloběžce. :) Milé.

• Automaty na jízdenky na MHD tady mají i uvnitř tramvají a autobusů, takže vám to neujede před nosem, když si ještě kupujete jízdenku na zastávce ani nemusíte otravovat řidiče a kupovat si jízdenku u něj, což vám dají třeba řidiči v Brně opravdu sežrat, za prvé proto, že je zdržujete a za druhé proto, že většina lidí nemá přesně a oni nemají nikdy na vrácení :D Na druhou stranu je tady MHD dost drahá - lístek na 4 zastávky za 1,60 Eura a hodinový za 2,40.

• Škola je zbrusu nová. Některé budovy jsou z roku 2009, tu nejnovější - shodou okolností právě ta, v které mám kurs, postavili před dvěma lety. Všechno se to ještě blýská novotou :)

• Líbí se mi, jak se tu pěkně třídí odpad. I na nástupišti na nádraží nebo ve škole na chodbě najdete takové "trojkoše" - plast, papír a směsný odpad. A poblíž ještě často bývá sklo - a taky je tam na výběr víc možností. Předpokládám, že barevné a čiré sklo. Nevím, ještě jsem to nezkoumala :) A vrací se tu plastové lahve, ale nejspíš jen některé. Taky zatím nevím podrobnosti.

Velmi mezinárodní prostředí ve škole :)

• Na Drážďanské ulici cestou z města "domů" potkávám dva obchody s ruskými potravinami. Takže až se mi zasteskne po pohance nebo dostanu chuť na syrok, tak vím, kam mám jít :) 

• V rámci skupinového projektu máme za úkol vypravit se do jedné z městských čtvrtí, udělat pár fotek, povídat si tam s lidmi a nakonec z toho udělat prezentaci. Mě, slečnu z Japonska a kluka z Irska čeká imigrantská čtvrť, kam se nejspíš tento víkend vydáme. Předpokládám, že to bude velmi pestré a že snad zjistím, kde tady mají nejlepší kebab (něco jako ten v Kreuzbergu v Berlíně, že, Markét? :)), jakými různými jazyky se tam mluví a jako moc se taková čtvrť liší od těch, které znám nebo v které bydlím.

• Účet u německé banky založen. To je docela nezajímavá informace, ale když jsme tam přišli společně s kamarádem, tak se nás ten bankéř ptal, jestli jsme manželé :D Což mě docela pobavilo. Kamaráda taky.

• Podařilo se mi najít Němce, který se učí česky a který potřebuje mluvit česky, stejně jako já potřebuji mluvit německy. Takže snad klapne jazykový tandem ČJ/DE. Jedna z nejefektivnějších a navíc bezplatných možností, jak si zlepšit cizí jazyk :) Navíc, jak často potkáte někoho, kdo se učí česky?

• Při včerejším několikahodinovém bloumání po městě s mapou jsem ale nabyla dojmu, že mají Němci nejspíš rádi záclonky, protože některé typy záclon jsem doposud nikdy ani neviděla :D

• V Německu jsou tento víkend volby. Na každém rožku jsou plakáty s volebními hesly. Včera jsme se díky nim s kamarádem učili nová slovíčka. Nejčastěji jsou tady k vidění plakáty Die Linke se svými hesly: "Východ volí rudou." apod. Největší oříšek je pro nás zatím heslo: "Ich will mehr Asche.", což jsme přeložili jako "Chci více popela." :D To zní ale nějak podivně a podezřele, takže tušíme a doufáme, že to nechápeme správně :) Budeme se muset nejspíš zeptat rodilého mluvčího. Neméně nás ale zaujalo i tohle heslo.

Učit se od USA znamená - učit se špehovat.

• Nakonec už jen pár slov o lidech, které tu potkávám. Zatím jsem měla štěstí na samé milé a ochotné lidi (ťukám do dřeva :)), ať  už ve škole, na úřadě, v bance nebo na ulici, v obchodě. Všechno zatím běží jako na drátkách, tak snad vydrží i nadále. A je tu pohoda a klid, auta mi už několikrát zastavila i mimo přechod, když jsem se dnes v obchodu nějak nemohla dopočítat devíti centů (těch drobných je strašně moc!), tak trpělivý prodavač řekl jen "Kein Problem." :) a opravdu mám zatím pocit, že "Kein Problem" a "Kein Stress" - jako by vystihovaly náladu tohohle města.

• Zítra mi přijede kamarádka z Bavorska, kterou jsem potkala loni v Petrohradu. Právě se dostala do Lipska na magistra a tak se tu tento semestr potkáme, svět je malý :)

 Mějte se hezky, brzy zas ahoj. Tschüs!

Jak jsme zdolali německé úřady a jak jsem potkala česky mluvícího Angličana

První všední ráno bylo v Lipsku pošmourné. Čekaly mě úřady a byla jsem z toho celá nervózní, hlavně díky zkušenostem z Ruska, kdy téměř každý úřad znamenal problém a jedna věc se mohla táhnout i několik dní.
Mám sice hlavu jako pátrací balón, strávila jsem dnes na úřadech dohromady asi 5 hodin, ale je hotovo :) Třikrát huraaa!

A je to konečně černé na bílém, už jsem opravdu Erasmus student :)

• Ráno jsme se s holkami vypravily na zápis do školy. Ve složení - Češka, Polka, Švédka a Irka. Jak nemilé překvapení bylo, když jsme dostaly lístečky s čísly a zjistily, že je před námi víc jak 60 lidí. Bylo to nadlouho. Na řadu jsme se dostaly asi po 4 hodinách. Zato jsme během té doby mohly poznat pár nových lidí. V mém případě třeba Angličana, který, když zjistil, že jsem z ČR, na mě začal mluvit takovou opatrnou češtinou! Vypadlo z něj, že češtinu už dva roky studuje a že ji potřebuje procvičovat. A jako perlička - chystá se na jaro studovat semestr v Brně na mé univerzitě :) Popravdě, pokaždé mě dostane, když mi někdo řekne, že studuje češtinu a ještě navíc někdo, pro koho to musí být zatraceně těžké. Oceňuju, obdivuju a těší mě to :) Na otázku, proč čeština, odpověděl: "Proč ne?" :)

• Paní ze zahraničního oddělení, u kterých se lidi zapisovali, prý odmítaly mluvit anglicky a slečna, která od nich právě přišla byla úplně mimo, že jim prý nerozuměla ani slovo. Takže jsme se trošku vyděsili, jak to s tou němčinou vybojujeme :) Ale nakonec to bylo úplně v pohodě, paní mluvily moc pěkně a za sebe můžu říct, že jsem jim rozuměla všechno. To bylo velmi pozitivní! Navíc to už pak šlo rychle, odevzdala jsem jednu fotku a dostala nějaké další papíry a brožurky, které si asi budu číst před spaním :)

• Od univerzity jako takové jsme ale taky dostali něco k potěšení. Plátěná taška byla plná různých věcí. Průpiska, slevové kuponky nebo mapa asi nikoho moc nepřekvapí, ale taška skrývala i poklady jako zubní kartáček, sprchový gel, kapesníčky (asi na slzy:)), bonbony, čistítko na mobil, pozvánku na Willkommensparty, hrací karty KFC (to je natolik bizarní věc, že si to zaslouží zvláštní fotku, viz níže) a nejdůležitější věc - cyklistická pončo-pláštěnka! :D

• Po úspěšném zápisu ve škole naše kroky mířily na migrační úřad, kde se musí nahlásit každý občan EU, který setrvává v jiné členské zemi více jak 3 měsíce. Tam před námi opět asi 60 lidí, ale šlo to o poznání rychleji než předtím ve škole. Během hodinky a něco jsme byli pryč. Nervózní jsem ale byla asi jako před návštěvou zubaře :D Úřad? Německý úřad? Němčina? Všichni jsme byli rozklepaní. A zase se opakovalo, že "těžko na cvičišti, lehko na bojišti" :) Moje paní úřednice byla moc milá a usměvavá, zase mluvila pěknou němčinou, rozuměla jsem jí a místo nějakého zádrhelu, který jsem už tak nějak z principu čekala, přišla nabídka, jestli nechci požádat o bonus za to, že jsem se přihlásila k pobytu v Lipsku - 150 Euro. Proč ne? :)

• Tímto jsme splnili ty nejdůležitější povinnosti pro následující týdny. Zítra už jen založit bankovní účet a koupit německou simkartu. Úspěšný, ač naprosto vyčerpávající den :)

• K večeru nastala krize plynoucí z naprosté vyšťavenosti a hladu, ale to se brzy podařilo zahnat dobrým jídlem a skleničkou club maté (tímto zdravím Markét :)). 

• Zítra vzhůru novým dobrodružstvím - zahájení s paní rektorkou a rozřazovacímu testu! A šprechtění v německé bance. Toho se vyloženě nemůžu dočkat :D

Herzliche Grüße aus Leipzig!

Již třetí den v Německu. Již dvě probuzení do krásného lipského rána v mém podnájmu na jihovýchod od centra. Cesta na Augustusplatz, hlavní náměstí Lipska, mi však trvá jen krásných 25 minut pěšky. MHD se snažím využívat co nejméně, z úsporných důvodů, ale především proto, že chůze je tím nejpřirozenějším pohybem. A při takových procházkách si člověk kolem sebe všimne věcí, které by z tramvaje nejspíš ani nepostřehl. Stále přemýšlím o zakoupení kola, ale vzhledem k tomu, že možná velmi rychle přijde zima, se mi to nejspíš ani nevyplatí. Asi nejsem dostatečná drsná žena, abych jezdila v mínusových teplotách a po namrzlých silnicích na kole. Navíc, považte, při mé (ne)šikovnosti a sportovnímu (ne)nadání :) A chůzi mám stejně nejraději ze všeho. Ještě uvidím.

Jelikož jsem tady teprve třetím dnem, nemám toho ještě příliš. Přemýšlela jsem také, jestli si tady vůbec blog psát budu. Kdyby to začala být nuda, tak mi dejte zavčas vědět :) Nakonec jsem se rozhodla napsat první příspěvek už teď, dokud plná dojmů z města a z nových lidí, které jsem poznala nebo jen potkala. Chtěla bych zachytit ten krátký okamžik, kdy jsem ještě neměla do dočinění s úřady, školou, bankou atd. atd. I když možná se tentokrát, na rozdíl od Ruska, žádné kovbojky konat nebudou :) Přílišnému srovnávání s pobytem v Rusku se budu bránit zuby nehty (jelikož bych srovnávala nesrovnatelné), ale někdy se tomu možná neubráním. Tady jsou mé první postřehy:

• Město je pěkné, klidné, povětšinou čisté a upravené. Škola vypadá moc hezky. Univerzitní knihovna je nádherná. Schodiště ve vstupní hale je podobné tomu v Ermitáži.

• Němci jsou vesměs moc příjemní, ať je to slečna, v jejímž pokoji budu semestr bydlet nebo lidé na ulici či v obchodě. A s tím jejich "Ordnung muss sein." (Pořádek musí být.) to taky není vždy tak horké. Občas tu jde někdo i na červenou, včera si vedle mě paní na přechodu cosi pískala. Vždyť i co se týče té jejich pověstné dochvilnosti, v Petrohradu chodil náš německý spolužák na srazy a semináře zásadně pozdě. Na domluveném místě byli vždycky jako první Češi :) Co nás ale překvapilo, že je tu docela málo odpadkových košů a navzdory tomu na ulicích téměř nejsou vidět vajgly. Celkově na mě ale zatím Němci působí jako pohodoví a otevření lidé, ačkoliv se samozřejmě nedá nikdy generalizovat, soudím především podle svých zkušeností s nimi, ale také podle vyprávění mých kamarádů.

• A právě proto, že se nedá generalizovat, tak mě pobavila včerejší situace v knihkupectví, kde jsem si vybírala mapu a nemohla jsem se rozhodnout mezi dvěma. Střídavě jsem je brala do rukou a pak zase vracela do stojanu, ale zasunula jsem ji tam pokaždé jen tak zčásti s tím, že ji stejně ještě budu za chvíli prohlížet. A i kdyby ne, tak bych to po sobě při odchodu pěkně uklidila - přece jen slušné vychování, praxe v knihovně a brigáda v obchodě na mě zanechaly následky :) Slečna prodavačka ale nejspíš usoudila, že jsem nepořádnice, takže se kolem mě protáhla, když jsem se tam ještě pořád rozhodovala a demonstrativně tu mapu, která nejspíš tak nesnesitelně pár vteřin čouhala nad ostatními, zastrčila. Nakonec jsem si vzala mapu, kterou jsem měla v té chvíli v ruce :) A večer si v ní četla jako v knize. Miluju mapy.

• V němčině se občas chytám, občas ne, záleží na tom, kdo mluví a hlavně jak - tedy jak rychle a jak moc spisovně. Už jsem se setkala i s místním dialektem a pomalu si na něj zvykám :) A když to nejde německy, tak nemají problém říct vám to anglicky.

• Lipsko jezdí na kole! Při mé pěší cestě do centra jsem si všimla, že pěšky šli jen důchodci a já :D Všichni ostatní byli na kolech :D I to mě docela znervózňuje a nutí mě přemýšlet, jestli tedy kolo ano nebo ne. Město je ale pro cyklisty jako dělané. Jezdi tu opravdu snad celé město. Všude jsou stojany na kola, na silnicích speciální pruhy pro cyklisty nebo jim patří rovnou část chodníku, na přechodech mají taky vlastní pruh. Ve škole je dokonce garáž pro kola. Tak se to skutečně jmenuje :) Navíc v Lipsku není žádný kopec, opravdu žádný. 

• Co se potravin týče, je tu opravdu levno. Některé věci stojí jako u nás, ale většinou je to spíš levnější. A dobrá zpráva je, že Němci mají dobré pivo :) Naopak jít do restaurace už bývá trošku dražší záležitost.

• Jela jsem sem sice především kvůli němčině, ale díky studentům z různých zemí, se mi naskytla možnost zapracovat na mé velmi chabé polštině a okusit trochu běloruštiny :) Mé lingvistické já se cítí jako v ráji. 

• Co je mi na Německu moc sympatické je to, že jsou tady v neděli zavřené obchody - s výjimkou nádraží a letišť. A lidé tráví čas jinak, než v nákupních centrech. Jsou vidět v ulicích, v parcích, restauracích a kavárnách. Tak má vypadat neděle.

• Další věc je, jak jsou zvyklí třídit odpad. A jak i na nástupištích na nádraží najdete zvláštní koše na plast, papír, sklo a směsný odpad.

• A nakonec jsou tu takové pěkné či zvláštní okamžiky všedního dne. Jako třeba když se vracíte po celém dni domů a na ulici hraje pán na flašinet a o kousek dál si lidé kupují lidé ovoce a zeleninu vystavenou před krámkem. 

• Anebo když sedí u vchodu vlakového nádraží mladá punkerka s několika psy, ti pijí vodu z ešusu před ní, zatímco ona si luští křížovku. 

• Nebo jdete po ulici a na jednom domě je místo názvu obchodu nápis: "To nejvíc riskantní, co můžete udělat, je neudělat nic." :) Řekněte, že to nestojí za zamyšlení?

• A nejlepší je stejně ta němčina. Líbí se mi ji jen poslouchat. Ještě víc mě baví se snažit co nejvíc porozumět tomu štěbetání lidí kolem. A úplně nejvíc se těším na to, až mi začne škola a budu tam mluvit německy. A taky, až mi přijede moje spolubydlící Němka.

Myslím, že pro dnešek by to stačilo. Zítra mě čekají úřady a spousta vyřizování. Upřímně doufám, že všechno proběhne hladce a nebude sem o čem psát :)

Tímto se protentokrát loučím. Dobrou noc.