Herzliche Grüße aus Leipzig!

Již třetí den v Německu. Již dvě probuzení do krásného lipského rána v mém podnájmu na jihovýchod od centra. Cesta na Augustusplatz, hlavní náměstí Lipska, mi však trvá jen krásných 25 minut pěšky. MHD se snažím využívat co nejméně, z úsporných důvodů, ale především proto, že chůze je tím nejpřirozenějším pohybem. A při takových procházkách si člověk kolem sebe všimne věcí, které by z tramvaje nejspíš ani nepostřehl. Stále přemýšlím o zakoupení kola, ale vzhledem k tomu, že možná velmi rychle přijde zima, se mi to nejspíš ani nevyplatí. Asi nejsem dostatečná drsná žena, abych jezdila v mínusových teplotách a po namrzlých silnicích na kole. Navíc, považte, při mé (ne)šikovnosti a sportovnímu (ne)nadání :) A chůzi mám stejně nejraději ze všeho. Ještě uvidím.

Jelikož jsem tady teprve třetím dnem, nemám toho ještě příliš. Přemýšlela jsem také, jestli si tady vůbec blog psát budu. Kdyby to začala být nuda, tak mi dejte zavčas vědět :) Nakonec jsem se rozhodla napsat první příspěvek už teď, dokud plná dojmů z města a z nových lidí, které jsem poznala nebo jen potkala. Chtěla bych zachytit ten krátký okamžik, kdy jsem ještě neměla do dočinění s úřady, školou, bankou atd. atd. I když možná se tentokrát, na rozdíl od Ruska, žádné kovbojky konat nebudou :) Přílišnému srovnávání s pobytem v Rusku se budu bránit zuby nehty (jelikož bych srovnávala nesrovnatelné), ale někdy se tomu možná neubráním. Tady jsou mé první postřehy:

• Město je pěkné, klidné, povětšinou čisté a upravené. Škola vypadá moc hezky. Univerzitní knihovna je nádherná. Schodiště ve vstupní hale je podobné tomu v Ermitáži.

• Němci jsou vesměs moc příjemní, ať je to slečna, v jejímž pokoji budu semestr bydlet nebo lidé na ulici či v obchodě. A s tím jejich "Ordnung muss sein." (Pořádek musí být.) to taky není vždy tak horké. Občas tu jde někdo i na červenou, včera si vedle mě paní na přechodu cosi pískala. Vždyť i co se týče té jejich pověstné dochvilnosti, v Petrohradu chodil náš německý spolužák na srazy a semináře zásadně pozdě. Na domluveném místě byli vždycky jako první Češi :) Co nás ale překvapilo, že je tu docela málo odpadkových košů a navzdory tomu na ulicích téměř nejsou vidět vajgly. Celkově na mě ale zatím Němci působí jako pohodoví a otevření lidé, ačkoliv se samozřejmě nedá nikdy generalizovat, soudím především podle svých zkušeností s nimi, ale také podle vyprávění mých kamarádů.

• A právě proto, že se nedá generalizovat, tak mě pobavila včerejší situace v knihkupectví, kde jsem si vybírala mapu a nemohla jsem se rozhodnout mezi dvěma. Střídavě jsem je brala do rukou a pak zase vracela do stojanu, ale zasunula jsem ji tam pokaždé jen tak zčásti s tím, že ji stejně ještě budu za chvíli prohlížet. A i kdyby ne, tak bych to po sobě při odchodu pěkně uklidila - přece jen slušné vychování, praxe v knihovně a brigáda v obchodě na mě zanechaly následky :) Slečna prodavačka ale nejspíš usoudila, že jsem nepořádnice, takže se kolem mě protáhla, když jsem se tam ještě pořád rozhodovala a demonstrativně tu mapu, která nejspíš tak nesnesitelně pár vteřin čouhala nad ostatními, zastrčila. Nakonec jsem si vzala mapu, kterou jsem měla v té chvíli v ruce :) A večer si v ní četla jako v knize. Miluju mapy.

• V němčině se občas chytám, občas ne, záleží na tom, kdo mluví a hlavně jak - tedy jak rychle a jak moc spisovně. Už jsem se setkala i s místním dialektem a pomalu si na něj zvykám :) A když to nejde německy, tak nemají problém říct vám to anglicky.

• Lipsko jezdí na kole! Při mé pěší cestě do centra jsem si všimla, že pěšky šli jen důchodci a já :D Všichni ostatní byli na kolech :D I to mě docela znervózňuje a nutí mě přemýšlet, jestli tedy kolo ano nebo ne. Město je ale pro cyklisty jako dělané. Jezdi tu opravdu snad celé město. Všude jsou stojany na kola, na silnicích speciální pruhy pro cyklisty nebo jim patří rovnou část chodníku, na přechodech mají taky vlastní pruh. Ve škole je dokonce garáž pro kola. Tak se to skutečně jmenuje :) Navíc v Lipsku není žádný kopec, opravdu žádný. 

• Co se potravin týče, je tu opravdu levno. Některé věci stojí jako u nás, ale většinou je to spíš levnější. A dobrá zpráva je, že Němci mají dobré pivo :) Naopak jít do restaurace už bývá trošku dražší záležitost.

• Jela jsem sem sice především kvůli němčině, ale díky studentům z různých zemí, se mi naskytla možnost zapracovat na mé velmi chabé polštině a okusit trochu běloruštiny :) Mé lingvistické já se cítí jako v ráji. 

• Co je mi na Německu moc sympatické je to, že jsou tady v neděli zavřené obchody - s výjimkou nádraží a letišť. A lidé tráví čas jinak, než v nákupních centrech. Jsou vidět v ulicích, v parcích, restauracích a kavárnách. Tak má vypadat neděle.

• Další věc je, jak jsou zvyklí třídit odpad. A jak i na nástupištích na nádraží najdete zvláštní koše na plast, papír, sklo a směsný odpad.

• A nakonec jsou tu takové pěkné či zvláštní okamžiky všedního dne. Jako třeba když se vracíte po celém dni domů a na ulici hraje pán na flašinet a o kousek dál si lidé kupují lidé ovoce a zeleninu vystavenou před krámkem. 

• Anebo když sedí u vchodu vlakového nádraží mladá punkerka s několika psy, ti pijí vodu z ešusu před ní, zatímco ona si luští křížovku. 

• Nebo jdete po ulici a na jednom domě je místo názvu obchodu nápis: "To nejvíc riskantní, co můžete udělat, je neudělat nic." :) Řekněte, že to nestojí za zamyšlení?

• A nejlepší je stejně ta němčina. Líbí se mi ji jen poslouchat. Ještě víc mě baví se snažit co nejvíc porozumět tomu štěbetání lidí kolem. A úplně nejvíc se těším na to, až mi začne škola a budu tam mluvit německy. A taky, až mi přijede moje spolubydlící Němka.

Myslím, že pro dnešek by to stačilo. Zítra mě čekají úřady a spousta vyřizování. Upřímně doufám, že všechno proběhne hladce a nebude sem o čem psát :)

Tímto se protentokrát loučím. Dobrou noc.